„Nestraň ani chudákovi v jeho při.“ Exodus 23:3 B21 To neznamená, že se ho nemám zastat, když je v právu, to neznamená, že mu nemám pomoc, když to potřebuje. Na druhou stranu platí to samé o bohatém a vlivném. Jak často je trpěný a omlouvaný hřích bohatého, jen ze strachu, že přijde společenství o jeho desátky a organizace o finanční podporu. A vlivného ze strachu, že se urazí, odejde a stáhne sebou ty, na které má vliv nebo postaví další vlivné proti nám. Opět jsme u strachu. Strach nikdy nevede ke spravedlivému a správnému rozhodnutí. Naše nespravedlivé rozhodnutí jen lidi skazí. Ty v jejichž prospěch rozhodneme si začnou myslet osobě, že jsou VIP a nikdo na ně nemá, ale stejně jednou odejdou. Nejde do nekonečna jim nadržovat. Jednou prostě budeme muset říct ne. A proto, že jsme je našim ustupováním nenaučili spravedlnosti pro všechny, pak se urazí a odejdou. Za tu dobu vlivní ovlivní více lidí, které stáhnou sebou. Jenže mezi tím nám také odejdou i ti, vůči kterým jsme jednali nespravedlivě. Ztratíme důvěru všech.
Další velmi rozšířenou a námi omlouvanou nespravedlností je rodinkaření. „Já na bráchu, brácha na mě.“ Sem patří také „kamarádčov“, partičky apod. Možná si teď říkáte, že to není v církvi a křesťanský organizacích možné, ale je. Začíná to tím, že jako vedoucí máme strach mít vedle sebe někoho, koho moc neznáme. A to i přesto, že nám ho doporučil Duch svatý. Ze strachu (a jsme opět u strachu) si raději vezmeme někoho, koho známe. Někoho z rodiny (jinak bychom s ní možná nevydržely apod.) nejbližší přátele. I oni mají své rodiny a své přátele. Jde to dokonce tak daleko, že nám začne být jedno, jestli jsou věřící nebo ne. Dovedeme to omluvit. Vždyť on tak trochu věří. Pak když všichni zjistí, že nevěří, přijde omluva: „Ale já jsem věřil, že mezi křesťany uvěří“. To je jen začátek. Protože hráz je již prolomená. I ten nevěřící začne mít požadavky, kterým se začne postupně ustupovat. Pak přijde další se svým známým, který sice není křesťan, ale skvělý odborník a manažer, kterého zaručeně potřebujeme. A mezi křesťany takového nenajdeme. Vedoucí ustoupí, protože přece i on přijal rodinu. Později se zjistí, že zas tak skvělý odborník není, ale je manžel sestry manželky. Když se na to začne poukazovat a připomínají se pravidla, podle kterých nemohou v křesťanské organozaci zastávat vedoucí funkce nevěřící, začne se hledat, jak pravidlo obejít. Tak se vytvoří další pozice nějakého zástupce, je jedno jak se to nazve, hlavně že mu zůstanou stejné pravomoce a plat. Když se na to začne znovu poukazovat, pak je nejlepším řešením se těch kritiků zbavit. Aspoň se uvolní místo pro další známé známých. Je to hrozné, ale existuje to. To, co je na tom nejtragičtější je, že vše se to děje jako ve jménu Ježíš a pro Boží království. Po čase, protože vedoucí má všechny své přímé podřízené nějak zaháčkované, není problém tlačit na změnu pravidel a původně křesťanská organizace se stane světskou fabrikou. Ani ve světské, dobře vedené organizaci toto však není možné. Možná na začátku je strach, možná i dobrý úmysl změnit něco, co efunguje, možná zranění z nějakého nespravedlivého jednání někoho z organizace, ale výsledkem je zaslepenost, která dokáže vedoucího přivést až k intrikování a pletichaření, říkání polopravd, prosazení své představy ať to stojí, co to stojí, plánování zlých věcí, aniž si to již uvědomuje. Každopádně je vedoucí mimo Boží cestu, mimo spravedlnost a to jen proto, že někde na začátku přestal hledat a vykonávat spravedlivá rozhodnutí. Je to jen příklad, ale je postavený na reálné příběhu jedné organizace.“ Ale i v církvi se to stává. Sice ne tak drasticky a okatě, ale někdy se to objeví.
Kdo vymýšlí, jak páchat zlo, toho nazvou pletichářem.“ Přísloví 24:8 CSP
Kdyby skutečně mezi křesťany, v církvích a křesťanských organizacích fungovala spravedlnost, církve by se plnily lidmi.
Naučil jsem se, že někteří z těch, kteří se snaží hlasitě o něco bojovat a prosazovat to ve jménu spravedlnosti, sami spravedlivě nevedou, spravedlnost ve svém životě nemají, jen ji chtějí pro sebe. Proto dnes velmi zkoumám a hledám odpověď u Pána, jestli ten, kdo křičí po spravedlnosti, skutečně spravedlnost chce. O tom je třetí nejrozšířenějši spravedlnost-nespravedlnost.
(pokračování zítra)