„Ve svém lidském těle podstoupil smrt, aby vás před sebou postavil svaté, bez poskvrny a úhony – pokud ovšem zůstáváte pevně ukotveni ve víře a neuchylujete se od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo vyhlášeno všemu stvoření pod nebem a jehož jsem se já Pavel stal služebníkem.“ Koloským 1:22‭-‬23 B21

Bůh, Kristus zemřel, abychom my mohli před ním stát bez poskvrny, bez hříchu, bez chyby. Má to však podmínku. Pokud ovšem zůstáváme ukotveni ve víře a neuchylujeme se od naděje evangelia. To souvisí s tím, co jsem psal včera. Pochybnosti přichází skrze mysl. Ta, pokud je napadena pochybnosti,  pak zpochybní naše spasení, víru a bere  naději na věčný život. Proto potřebujeme mít pod kontrolou, nad čím přemýšlíme a jak o tom přemýšlíme nebo jak dovolíme, aby naše myšlení bylo pod kontrolou Ducha svatého….“Vezměte si také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je Boží slovo.“ Efeským 6:17 B21

Během služby se stále mění moje myšlení a pohledy na na věci. Jako bych ty věci viděl jednak z větší výšky, tedy jejich místo v celku, ale zároveň i hlubší vhled dovnitř věcí a situací. Pochopení jádra věci, kořenu situace… Děje se to tak, že mne Bůh neustále staví před nějaká rozhodnutí, do různých situací. Mám možnost se nějak rozhodnout. Nechám se svést k rychlému řešení, podle toho, co vidí moje oči a slyší moje uši a podle chápání svého rozumu? Nebo hledám Boží odpověď. Ten, kdo ji hledá, dostává odpověď. A mám možnost se rozhodnout podle Boží odpovědi. Čím více a častěji se musíme takto rozhodovat, tím více se učíme znát Boží myšlení. A čím těžší situace, težší rozhodování, tím více do nás vrůstá Krisrovo myšlení. Stáváme se více a více ukotveni ve víře, protože naše myšlení se nebude odchylovat od naděje evangelia. Toto praktické vedení životem je více, než jen poslouchání kázání, byť plných moci. Potřebujeme to, co v kázáních slyšime, také prožívat vlastním životem. Teorie nás nezmění. Poslušnost zažívaná v praxi ano. Psal jsem to již několikrát, tou nejlepší pomocí je pro nás v takových situacích Písmo a modlitby v duchovních jazycích. „Kdo mluví v jazycích, posiluje sám sebe, …“ 1 Korintským 14:4 B21  Někdy se tlačíme do víry, místo, abychom  k jejímu posilnění použili Boží dary. Duchovní dary a samotného Ducha svatého. Modlitba v jazycích ( je také vlastně Boží slovo – meč Ducha svatého ) nás nejem buduje, ale povzbuzuje i naši naději v beznadějných situacích a dokonce i tyto situace mění a my vidíme Boží zásahy, které upevňují naši víru. Bůh by nám nedával něco, co by nám nemělo být ku pomoci.

To všechno nám pomalu odhaduje to velké tajemství. O něm až zítra.