OD ADAMA K NOEMU (4)

„Adam se znovu miloval se svou ženou a ta porodila syna a dala mu jméno Set (to jest Náhrada). Řekla si totiž: „Bůh mi dal jiného potomka náhradou za Ábela, kterého zabil Kain.“ Také Setovi se pak narodil syn a dostal jméno Enoš, Člověk. Tehdy začalo vzývání Hospodinova jména.“ Bible, Genensis 4:25-26

Od této chvíle se Písmo v kapitolách až po potopu zaměřuje již jen na Seta a jeho potomky. Je to z několika důvodů. Jeden již známe a tím je, že nám přináší poučení a dovádí nás k pokračovateli lidstva k Noemu. Když to shrneme, vidíme první lidi Adama a Evu a pak jenom Seta, ze kterého vzešel po mnoha generací Noe a jeho rodina, kteří znovu zabydlovali zemi po potopě. Můžeme říct, že Set je zakladatel lidského rodu. Ostatní Adamovy a Eviny děti a jejich rody vymřely při po potopě. Písmo se nezbývá jinými potomky jen těmi, kteří jsou v přímé linii k Noemu.
Také Setovi se pak narodil syn a dostal jméno Enoš, Člověk. Tehdy začalo vzývání Hospodinova jména.
Adamovi bylo při narození 235 let. Možná již byl na světě i Lámech.
Rozdíl můžeme vidět. I Lámecha se násobí zlo a nezávislost na Bohu, za Enoše začíná opět hledání Hospodina.

Nevíme jaký měli Adam s Evou vztah s Bohem po vyhnání ze zahrady Eden, nevíme jaký měl vztah k Hospodinu Set. Víme, že pokolení Kaina tento vztah nemělo, spíše naopak se Hospodinu vzdalovalo. O ostatních také nic nevíme. To, co víme je, že i po vyhnání z Edenu Bůh k lidem mluvil a chtěl mít s nimi vztah. Přesto to vypadá, že lidé té doby byli Bohu vzdáleni, i když k němu mohli být blíže než kdokoli jiný. Věděli o Něm a měli mezi sebou Adama a Evu, kteří s Bohem měli ten nejužší vztah, kteří věděli jaké to je žít s Bohem.
Až za Enoše se však lidé opět začali navracet k Bohu a hledat s ním vztah.
Něco podobného můžeme vidět i dnes.
Je obrovské množství těch, kteří ví o Bohu, ale přesto žijí své životy. Chodí do kostelů, modlí se, ale nemají vztah s Bohem. Říká se, že bližší košile než kabát. Pokud tou košilí je náš osobní život a kabátem je Bůh a jeho vůle pro nás, pak jsme na tom stejně jako loni.
Pokud je nám bližší Bůh a jeho věci než ty naše, pak jsme skutečnými ctiteli Boha a navracíme se k němu jako jeho děti. Tak jako za Enoše.