Bůh však pamatoval na Noema i na všechnu zvěř a dobytek, který s ním byl v arše. Nechal nad zemí vát vítr a voda se utišila. Prameny propasti i nebeské průduchy se zavřely a průtrž z nebe přestala. Voda začala ze země zvolna ustupovat a po sto padesáti dnech konečně opadla. Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat. Voda zvolna opadala až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor. Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, jež v arše udělal, a vypustil havrana. Ten vylétal a zase se vracel, dokud voda na zemi nevyschla. Potom vypustil holubici, kterou měl s sebou, aby zjistil, zda voda ustoupila z povrchu země. Holubice však nenašla místo, kde by mohla nohama spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť voda ještě pokrývala celý povrch země. Noe tedy vystrčil ruku, chytil ji a vzal ji k sobě do archy. Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. Večer se k němu holubice vrátila a hle, v zobáku měla čerstvý olivový lístek! Tak Noe poznal, že voda ustoupila ze země. Počkal tedy dalších sedm dní, vypustil holubici znovu a už se k němu nevrátila. Šestistého prvního roku Noemova života, prvního dne prvního měsíce, začala voda na zemi vysychat. Noe tedy odsunul příklop archy, podíval se ven a hle, zemský povrch osychal. Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země suchá. Tehdy Bůh k Noemovi promluvil: Vyjdi z archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. Vyveď s sebou všechno živé, co máš u sebe – veškeré tvory z ptactva, dobytka i havěti lezoucí po zemi. Ať se hemží na zemi a ať se na zemi plodí a množí.“ Noe tedy vyšel ven a s ním i jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. Všechna zvěř, všechna havěť, každý pták, všechno, co se hýbe po zemi, vyšlo z archy podle svých čeledí. Noe tehdy postavil Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všeho čistého ptactva a obětoval na oltáři zápalné oběti. Když Hospodin ucítil příjemnou vůni, řekl si v srdci: „Už nikdy kvůli člověku neprokleji zem, i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé. Nikdy už nepobiji vše živé, jako jsem to učinil. Dokud bude trvat země, nikdy nepřestane setba a žeň, chlad a horko, léto, zima ani noc a den.“  Bible 21 Genesis 8. kap.

Bůh zachraňuje ty, kteří mu důvěřují a jejichž důvěra je vyjádřená poslušností. Nemusí se v ničem bát. Noe se svou rodinou byl po mnoho měsíců zavřený v arše, v bezpečí. Určitě jim však bylo těsno a prostředí asi nebylo komfortní – jak jsme dnes zvyklí používat toto slovo. Nebyla to jejich komfortní zóna. Noe několikrát vypouští ptáka, aby se dozvěděl zda voda již opadla a je někde souš.
Poté, co se to již dověděl a archa přistála na pohoří, nic neuspíšil, ale čekal na Boží povel. Čekal další dva měsíce.
Často si přiděláváme nepříjemnosti nebo se vzdáváme zázraků jen proto, že si myslíme, že známe správné načasování. Řídíme se tím, co vidíme, slyšíme kolem nebo našimi vědomostmi a rozhodujeme se podle toho. Noe čekal až na Boží povel!!!

Naučme se řídit Božími povely a čekat na ně. Výsledkem toho, že Noe to uměl, přišlo Boží zaslíbení: „Už nikdy kvůli člověku neprokleji zem, i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé. Nikdy už nepobiji vše živé, jako jsem to učinil. Dokud bude trvat země, nikdy nepřestane setba a žeň, chlad a horko, léto, zima ani noc a den.“

I my můžeme být zdrojem Božího požehnání pro lidi kolem, přestože víme, že lidské srdce je už od mládí zlé. Jako Noe otevřel dveře do nové etapy lidstva, tak i my můžeme pomoc lidem otevřít dveře do jejich nové etapy života s Kristem. Nesmíme však více toužit po komfortní zóně v našich životech, ale naslouchat povelům Ducha svatého a plnit je.
Snášej útrapy jako dobrý voják Ježíše Krista. Nikdo v bojové službě se neplete do civilních záležitostí; jinak by s ním velitel nebyl spokojen. Ani žádný závodník nezíská věnec, nezávodí-li podle pravidel. I rolník musí těžce pracovat předtím, než okusí úrodu. Přemýšlej o mých slovech; Pán ti dá, abys to všechno pochopil. Bible 21 2.Timoteova 2:3-7
Pokud jsme vojáky Krista, nehledejme komfortní zóny. V takových se těžko naslouchá Božím povelům a ještě hůř se jimi řídí.