Církev. Společenství lidí, kteří patří Kristu. Společenství lidí, kteří patří Kristu, ale mají různé poznání Boha (větší, menší, velké, malé) Společenství lidí, kteří patří Kristu, ale kteří žijí stále na zemi, jsou pokoušeni (Lukáš 17:1), jsou zranitelní, jsou hliněnými nádobami (2.Korintským 4:7) a jsou také živými kameny, ze kterých se buduje duchovní dům (1.Petrova 2:5). Dům, kde přebývá Bůh. Je to místo, kde se nejen učíme poznávat Boha, ale především kde můžeme v praxi uskutečňovat Boží lásku, která je vylita do našich srdcí skrze přítomnost Ducha svatého (Římanům 5:5). Kde jinde se mohu nejlépe naučit odpouštět (nepočítat křivdy), žehnat, nežárlit, být se sourozenci trpělivý, všemu věřit, doufat ve změnu (u lidí), nevychloubat se, nebýt domýšlivý, nejednat nečestně, nehledat svůj prospěch, jednat dobrotivě… (1.Korintským 13)
Kde jinde než v rodině. Není to snadné a znamená to, skutečně zapřít sám sebe a nechat jednat Ducha svatého v nás.
Díky pokroku dnešní doby – hlavně internetu – si ti, kteří nechtějí zapírat sami sebe, umrtvovat své já, nést svůj kříž, nacházejí své učitele a nepotřebují, aby jim někdo kazil svou přítomností jejich „úžasné duchovní zážitky“, které díky sledování internetu mají. Vyučování na internetu, záznamy a přímé přenosy shromáždění na internetu jsou skvělé pro ty, kteří jsou nemocní, kteří jsou mimo svou církev, v místě kde žádná není apod. Nemohou však dlouhodobě nahradit společenství církve. Nemůžeš žít z vyučování na internetu celý život a přitom duchovně růst. To není možné. Tou vyšší školou nejsou duchovní dary (i kdybych měl všechny a věděl o nich vše), ani znalost Písma nazpaměť, ani veškeré poznání , ale je to LÁSKA.
Pavel říká : … A ukazuji vám ještě mnohem vzácnější cestu.  (1. Korintským 12:31 [CzeCSP]) Pak následuje 13. kapitola celá o lásce. A dál také píše o svém boji za nás: Zápasím o to, aby byli povzbuzeni ve svém srdci a navzájem spojeni v lásce byli dovedeni do celého bohatství plné jistoty porozumění, k plnému poznání ⌈Božího tajemství, Krista⌉, (Kolossenským 2:2 [CzeCSP])
Bez vzájemného spojení v lásce, nemůžeme dojít k plnému poznání Krista. Jan píše: Řekne–li někdo: Miluji Boha, a přitom nenávidísvého bratra, je lhář. Vždyť kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl. (1. Janova 4:20 [CzeCSP])
Milovat znamená upřednostnit toho druhého před sebou samým. Někdy se tomu chceme vyhnout tím, že prostě nejdeme do církve, abychom se s ním, nebo s nimi nemuseli setkat a upřednostňovat je před sebou. Řekneme si : „Mám internet, podívám se na nějaké shromáždění. Přečtu si nějaké vyučování. “ Apod.. Pak zjistím, že je to velmi pohodlné. Dostávám a přitom nikdy nic nemusím dávat. Užívám si to. Mám tolik duchovních informací, že si začnu o sobě myslet jaký jsem duchovní borec. Postupně začnu pohrdat společenstvím, protože tam přece nezískám tolik informací jako doma na internetu. Tam je jeden nebo dva pastoři, tady jich mám nespočet. Chyba. Jsem jen stále malým dítětem, které potřebuje mléko. Stanu se zakrnělým a překrmeným dítětem, které je samolibé (sobecké), pyšné, vztahovačné a neposlušné.
Růst , skutečný růst, je možný jen ve společenství. Proto ho nám Bůh dal.
Pavel nás varuje před naší dobou: Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat  učitele, ⌈aby jim říkali, co je jim příjemné⌉; (2. Timoteovi 4:3 [CzeCSP])
Jak je to dnes jednoduché si shromažďovat učitele. Ten se mi nelíbí, klik. Ten taky ne, klik. To se mi líbí, co říká, klik a je v záložce. Klik, klik, klik…. Není to na zblbnutí? Není lepší být ve společenství?
Skutečně nemám nic proti vyučování na internetu, nakonec důkazem jsou i tyto stránky, ale nezanedbávejme společná shromáždění, jak to mají někteří ve zvyku.(Židům 10:25).
Tak již nečti (stejně toho dnes více nebude) a běž do církve mezi sourozence uskutečňovat Boží lásku.