Jsem teď sevřen úzkostí a co mám říci? ‚Otče, vysvoboď mě z této chvíle‘? Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli. Otče, oslav své jméno!“ Tehdy z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ Jan 12:27‭-‬28 B21

I my jsme často sevřeni úzkostí jako náš Pán Ježíš Kristus. Avšak nám nejde o náš fyzický život.. Kristus za života na zemi prošel neskutečným množstvím situací, kdy dokazoval svou Božskou moc, své Synovství, oslavoval Boží království. Uzdravoval, vymítal, vyučoval v moci, konal zázraky, křísil mrtvé. Konal dobré skutky… bylo toho tolik, že by se to nevešlo na tento svět:: Ježíš ovšem udělal i mnoho jiných věcí. Kdyby měly být všechny jednotlivě vypsány, mám za to, že by bylo napsáno tolik knih, že by se ani nevešly na svět. Jan 21:25 B21

Přesto to vše nebylo to nejdůležitější. Na konci ho čekalo to, proč přišel na tuto zem. Kříž. Bylo to to nejtěžší a musel se pro kříž rozhodnout dobrovolně. Bylo to vědomé rozhodnutí.

Podobně je to i s námi. Sloužíme, modlíme se, evangelizujeme, pomáháme jiným, … . Je tu však ještě něco víc, pro co jsme zde.
Je to vztah s Ježíšem, je to vztah, který nelze zrušit, nahradit a ani zapřít. Především zapřít. Všechno se stane marností i celý náš křesťanský život, pokud bychom na jeho konci zapřeli náš vztah s ním.
V tom, co má přijít a co popisuje Písmo, bude obrovský tlak na to, abychom zapřeli Krista. Zapření znamená vědomé rozhodnutí.
Ještě před rokem dvěma lety se silně díky covidu přetřásly čipy a znamení na ruku nebo na čelo. Ve třinácté kapitole Zjevení o tom čteme: