Mnohokrát jsem přemýšlel, co je vlastně umění. Rozebíral jsem to ze všech stran, ale nikdy jsem nebyl s definicí spokojený. Přemýšlel Jsem nad slovem umět. Je mnoho lidí, kteří něco umí. A umí to dobře. Přesto mi to nesedí se slovem umění. Ani řecký původ slova, který se dá přeložit jako “tvořit”, mne neuspokojil. Stále někdo něco tvoří. Jen proto, že něco tvořím nebo umím, dělám umění? Asi ne. Stále mi k vyjádření toho, co je umění něco chybí.
Když jsem jel před několika dny přes Slovensko a radoval jsem se z krajiny, kterou jsem jel, přišla mi myšlenka o pomíjivosti našich zážitků. Uvědomil jsem si, že všechno, co prožívám, nad čím přemýšlím, vidím, slyším a co z toho se uložilo v mé hlavě nebo v “srdci” nenávratně zmizí s mou smrtí. Prostě to přestane existovat tak, jako přestane existovat toto mé pozemské tělo. Nic se z toho se nezachová, pokud si to nechám pro sebe. Nevím, jestli budu ještě v Božím královstvím přemýšlet o těchto zážitcích nebo prostě to tam bude nepodstatné, protože budeme uprostřed dokonalosti a nekonečnosti a minulé-pozemské věci pominou a vše bude nové. Nevím, ale tady na zemi po mých myšlenkách, představách, pocitech nic nezůstane. Jsou uloženy ve mne a se mnou odejdou, ovšem pokud je nějak veřejně nevyjádřím nebo neztvárním. A tady se vracím ke slovu umění. Umění, tak jak jej chápu dnes, je ztvárnění našich vnitřních prožitků a předání je lidem kolem nás. Je to více než umět vyrobit dobrý stůl nebo postavit dobrý dům. Je to něco z našeho nitra, co vkládáme do toho dobrého stolu nebo dobrého domu, obrazu, soše, dekoraci, látce, oblečení, písně, hudby…

Podobně je to s naší vírou a vztahem s Ježíšem. Denně máme krásné, lásky plné zážitky, vybojované duchovní boje, mnoho Božích myšlenek nám prochází hlavou a srdcem. Vidíme díky tomuto vztahu věci kolem nás jinak, přemýšlíte o Ježíši, hovoříme s Duchem svatým ….. a to vše odejde s námi, pokud se to nebudeme snažit vyjádřit nebo ztvárnit a zprostředkovat lidem kolem nás. Až budeme jednou tváří v tvář Ježíši, nebudeme potřebovat nosit v paměti naše současné zážitky s ním. Dnes vidíme jen jako v mlze, pak ho uvidíme ostře a jasně. Měli bychom se my všichni, kteří jsme vydali své životy Kristu stát umělci, kteří do všeho co dělají a žijí přináší něco z tohoto vztahu s Ním. Kteří tento vztah ztvárňují pro veřejnost kolem nás. Jako umělci Božího královstvím máme obrovskou výhodu před světem protože v nás je ten největší umělec a tvořitel, který kdy byl, je a bude. Duch svatý.