„Dříve, nežli jsem tě utvořil v nitru, znal jsem tě a dříve, nežli jsi vyšel z lůna matky, posvětil jsem tě a dal jsem tě za proroka národům.“
Jeremiáš 1:5 CSP
Utvořil, znal, posvětil, dal. To jsou slovesa, která popisují jednání Boha se svými dětmi. Bůh se rozhodl, že tě dá jako: proroka nebo kazatele nebo učitele nebo toho kdo povzbuzuje nebo financuje nebo se modlí nebo misionáře nebo … . Když se Bůh rozhodne, není před jeho rozhodnutím úniku. Bůh nemá nepřátele, kteří by dokázali zastavit jeho rozhodnutí. Všimněte si, že hovoří k Jeremiášovi v minulém čase. Dal. Není to dám nebo dávám. Je to minulý čas. Již se to stalo. Již rozhodl, že dá a dal. Není to o diskuzi není to o nějaké jiné možnosti. Dal nedává možnost pochybovat, protože se to již stalo. Nelíbí se nám to? Jeremiáši se to taky moc nelíbilo. Měl strach, hledal výmluvu:
„Řekl jsem: Ach, Panovníku Hospodine, podívej, neumím mluvit, vždyť jsem jen mládenec.“
Jeremiáš 1:6 CSP
Podobná výmluva jakou měl Mojžíš. Jakou výmluvu máme my? Máme strach, že o něco přijdeme? o majetek?, o své představy?, o způsob života, který žijeme? Bůh nás znal, když nás tvořil v lůně matky a věděl, pro co nás stvořil, kam nás jednou posadí a dal nám vše, co potřebujeme. Především nás posvětil. Oddělil nás pro sebe, pro záměr který máme společně sním naplnit – to je to dal. Je neuvěřitelné a mimo naše chápání jak jedná. Přesto, že nás již “dal”, máme stále slobodnou vůli vzdorovat jeho rozhodnutí. On nekonečnou trpělivost na nás čekat a skrze tuto dobu nás vyučovať a proměňovat naše srdce, mysl, ducha i duši.
Můžeme namítnout, že v tomto případě se jedná o Jeremiáše, velkého proroka své doby.
Platí to však i pro nás:
„On si nás v něm vybral před založením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří v lásce,“
Efeským 1:4 CSP
„on nás zachránil a povolal svatým povoláním ne podle našich skutků, nýbrž podle vlastního předsevzetí a podle milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy“
2 Timoteus 1:9 CSP