Slovo 21.10.2020

Když jsem včera ráno jel do kanceláře, měl jsem několik krátkých rozhovorů s Otcem. Bylo to tak jasné a čerstvé. Dlouho jsem takový čistý rozhovor s Tatínkem neměl. V prvním jsem se ptal, zda může nebo chce to, co se děje, zastavit. Odpověď byla krátká. „Nemohu to zastavit. Naplňuje se mé slovo.“ O něco později opět hovořil: „Nikdo z mých dětí, které jsou mezi politiky a vůdci se veřejně nepostavil a nevyzvali své národy k pokání. Někteří dokonce ve jménu „dobra“ se zaprodávají a napomáhají zlému, protože zapomněli.  Zapomněli a dostali strach. „Ty však přepásej svá bedra, vstaň a mluv proti nim všechno, co ti já přikáži. Netřes se před nimi, jinak tě roztřesu strachem z nich. Jeremiáš 1:17 CSP Otočili se a já je třesu strachem.“ Ještě než jsem dojel do kanceláře mi řekl nebo spíše přikázal: „Piš!“ To byl ten druhý, nejkratší rozhovor. Já jsem odpověděl úsměvem. V kanceláři ke mně opět mluvil: “ Nedělejte si dlouhodobé plány. Nepřemýšlejte o budoucnosti. Není čas. Zaměřte se na dnešek a na mě, abyste byli živi.“ Později mi přišla myšlenka, že soud začíná od církve a toto otřesení přinese probuzení, o kterém tak mnozí sní, ale je to probuzení církve, která zaspala a zapomněla na svého Pána.

Myslím, že je  toho dost na přemýšlení.

 

 

 

 

Napsat komentář