Dalším znakem ujištění, že se vydávám Božím směrem je pokoj. Jde o nadpřirozený pokoj, který přichází s rozhodnutím. Většinou je doprovázený i radostí. Člověk nemusí hned vískat a poskakovat radostí, ale pokoj, který skrze rozhodnutí přichází, přináší radostné uspokojení. Je to ze souladu našeho já – našeho ducha s Duchem svatým a vychází z této jednoty. Dokud neuděláme rozhodnutí (Boží), jsme neustále v boji se svými představami o tom, co je pro nás Boží vůlí nebo o tom jak ji máme naplňovat (Božím způsobem). Potřebujeme se vzdát naší tělesnosti a její představy a přání o naší budoucnosti. Často na nás útočí i okolí ( finanční zajištění, kariéra, přátelské a rodinné vztahy …). Odsud pochází veškerý tlak, abychom si udělali svou vůli a minuli tak Boží cestu pro nás. I když někde hluboko v nás víme, co je tou správnou cestou, naše tělesnost nám zaslepuje oči, otevírá dveře strachu a nejistotě. Proto při hledání Božích cest (vizí) pro nás procházíme vnitřním bojem, který potřebujeme vyhrát. Pokud je naše rozhodnutí nakonec správné, tento vnitřní boj ustane a přichází pokoj. První boj o naši vizi a její naplnění je vyhraný. Najednou nám spadnou šupiny z očí a začneme vidět Božíma očima. Začne se nám nám zdát, že to přece bylo jasné od začátku, tak proč jsme to hned neviděli. Různé souvislosti, rozhovory a naše předchozí životní cesty jako by do sebe zapadaly. Naše neutuchající touha v našem srdci dostává jasnější obrysy a ukazuje další cestu. V té chvíli (ale i dříve) se často zjevuje Boží víra, kterou do nás Duch svatý vkládá. Jde o Boží víru v tu konkrétní věc. Díky této víře můžeme vyjít na cestu naplňování Boží vize, protože po tomto prvotním a vnitřním boji nás čekají mnohé boje a útoky z venku. Ty bychom bez Boží víry nemohli zvládnout. Jak jsem se již zmínil je to proto, že Boží vize a cesty vždy přesahují naše schopnosti, možnosti, naši lidskou víru a sílu. Neznamená to však, že již nebudeme opět bojovat vnitřní boje. Na Boží cestě nás čeká mnoho křižovatek, na kterých se opět budeme muset rozhodnout a vyhrát nad svou přirozeností a poslechnout Ducha svatého. To je náš duchovní růst. Nemůžeme duchovně růst bez těchto vnitřních bojů. Budeme však již poučeni z předchozích bojů a s každým novým bojem budeme lépe připraveni na ty příští. To také znamená, že budeme lépe znát Boží hlas, Boha samotného, jeho myšlení, rozpoznávat jeho vůli a především moc jeho lásky v nás. Chození v Božích vizích nám umožňuje nejen být součástí Božího díla tady na zemi, ale také nám odhaluje Boha samotného a buduje hlubší a hlubší vztah lásky k němu a zjevuje jeho nekonečnou a často pro nás nepochopitelnou lásku k nám.

(pokračování příště)