Vždy se velmi hovoří o spravedlnosti. My lidé toužíme po tom, aby se s námi jednalo spravedlivě. Pak se divíme, když se tak stane. Proč? Je na to jednoduché vysvětlení. Všichni máme svůj pohled na spravedlnost. Spravedlnost pro nás znamená spíše jednání v náš prospěch. Ovšem lidská oficiální verze spravedlnosti je, že se jedná se všemi stejně. Pro všechny stejný metr. Ono však ani toto není spravedlnost.
Jak je to s Boží spravedlností? Měřítko Boží spravedlnosti je jiné. Není to všem stejný metr. Proč? Nevím. Snad proto, že Bůh vidí do našich srdcí a myšlenek a to ještě dříve, než jsme se narodili?
„Zamiloval jsem si vás, praví Hospodin. Ptáte se: Jak jsi nám prokázal lásku? Což nebyl Ezau Jákobův bratr, je Hospodinův výrok, a přece jsem si Jákoba zamiloval, ale Ezaua jsem nenáviděl. Proměnil jsem jeho hory v pustinu a jeho dědictví jsem dal stepním šakalům. “ Malachiáš 1:2-3 (CSP)
‚… Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji. ‚Exodus 33:19b (ČSP)

I přes tyto verše trvám na tom, že Bůh je spravedlivý. Naše spravedlnost před Bohem pramení z něčeho jiného než je rovnost.
Podívejme se do listu Římanům desáté kapitoly:
„Vyznášli svými ústy Pána Ježíše a uvěříšli ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně, ‚
Římanům 10:9-10 (ČSP)
Srdcem se věří k spravedlnosti. V co musím srdcem věřit, abych věřil k spravedlnosti? V to, že Bůh vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých! To je základ i pro naše spasení. Na jiném místě Pavel píše:
‚Když se tedy hlásá o Kristu, že vstal z mrtvých, jak to, že někteří mezi vámi říkají, že není vzkříšení mrtvých? Jestliže však Kristus nevstal z mrtvých , pak je naše zvěstování prázdné, prázdná je i vaše víra a my jsme se také stali falešnými Božími svědky — vždyť jsme vydali svědectví o Bohu, že probudil k životu Krista, on ho však neprobudil, jestliže totiž mrtví nevstávají. Neboť jestliže mrtví nevstávají, není vzkříšen ani Kristus. Neníli však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších. ‚
1 Korintským 15:12,14-17
Uvěřit srdcem (ne myslí), že Ježíš je vzkříšený je důležité pro odpuštění našich hříchům (v.17). I učedníci, když se jim Ježíš ukázal po svém vzkříšení nejdříve museli uvěřit, že je vzkříšený, že před nimi v těle stojí Ježíš (ne jen jeho duch), že se ho mohou dotýkat a jíst s ním. ( Ne všichni v to uvěřili, přestože vzkříšeného Ježíše viděli, někteří pochybovali. Matouš 28:17) Teprve pak ho vyznali jako Pána. Podobně i Tomáš. Protože díky vzkříšenému Ježíši jsou nám odpuštěny hříchy, tak právě víra v jeho vzkříšení (tělesné!) vede k jejich odpuštění a tím i k naší spravedlnosti.
Co se nám vlastně díky spravedlnosti děje? Dostáváme se do situace, ve které byli Adam s Evou před jejich hříchem. Do bezúhonnosti před Bohem. Pak jsme svobodní a může se rozhodnout, jestli budeme následovat Ježíše (Boha) jako svého Pána nebo se rozhodneme dál „jíst ze stromu poznání dobrého a zlého“ jako to udělal Adam s Evou a vrátit se tak pod moc ďábla. Pokud však vyznáváme, že naším Pánem je Ježíš – jsme vedeni ke spasení.
Tady vidíme, že spravedlnost podle Boha spočívá úplně v něčem jiném než ta naše v našich lidských představách a přáních. Boží pohled na naši spravedlnost je v našem navrácení do bezúhonnosti před ním, skrze víru ve vzkříšeného (v těle) Ježíše.