Protože připravujeme registraci soukroumé školky (Armády spásy), se častěji setkávám s různými názory na výchovu dětí. Nejen ve školce, škole, ale především doma. Možná právě proto jsem teď vnímavější i v této oblasti.Bývám svědkem velmi liberálního (svobodomyšlenkového) způsobu výchovy. A tento způsob výchovy se protlačuje i do církve. Liberální výchova dovoluje dětem téměř vše. Slovník o tom hovoří takto:  Liberální výchova se vyznačuje benevolentností rodičů, kteří kladou malé požadavky na své potomky, děti mají bezstarostný život, chybí jim kontrola a sociální zodpovědnost. Myslím, že zde se to opisuje ještě velmi „jemně“. Spíše je to bezstarostná nevýchova schovaná za “ nějaký způsob výchovy“.  Nebudu se zabývat rozborem výchovných způsobů. Jen mi přišlo něco velmi jednoduchého pro výchovu v křesťanských rodinách. A věřím, že tyto věty jsou z Ducha svatého.

„I vy jste mé děti a já vás vychovávám. Tak jako vychovávám já vás, vychovávejte i vy své děti.“

Zkusme se nad tím zamyslet::

Miluje nás Bůh? „Bůh však projevuje svou lásku k nám tím , že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Římanům 5:8 CSP  Myslím, že nemůžeme popřít jeho lásku.

I přes tuto lásku k nám nebo právě pro ni nás vychovává. Jak? „A zapomněli jste na napomenutí, které vám praví jako synům: „Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od něho kárán; neboť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna.“ Židům 12:5‭-‬6 CSP  Láska  nespočívá v tom, že vše dovolím naopak, ale naopak v přisnosti: „Kdo zadržuje svou hůl, nenávidí svého syna, kdo ho však miluje, usilovně ho kázní.“ Přísloví 13:24  Usilovně káznit je náročné. Není možné káznit v hněvu, ale s rozvahou. Provinění, trest.. Hůl mohu nahradit vařečkou apod. Prostě se to někdy bez fyzického káznění neobejde. I to je však pouze jen dočasné, dokud se dá proutek ohýbat.. Proto je usilovné káznění důležité, protože mohu mít vliv jen po určitou dobu.

Důležitý je postoj milosrdenství. Bůh nám odpouští a nikdy nám nepřipomíná špatnosti, které nám již odpustil. V tom chybujeme. Vysvětlíme dětem v čem dělali zle, dokonce se nám omluví, my jim to odpustíme, ale při prvním dalším provinění všechno z minula opět připomínáme. Co jsme odpustili, to nemůžeme stále připomínat..

Otcové, nepřivádějte své děti svým hněvem k zoufalství. Koloským 3:21 B21 Neustálým hněvem nikoho nevychovám.

Nejlepší výchovou je být vzorem: „Korunou starců jsou vnuci, okrasou synů jejich otcové.“ Přísloví 17:6 CSP

Dovolil jsem si jen pár myšlenek. Sami si napišme, jak nás Bůh vychovává a vychovával. Přenesme to do naší výchovy. Bůh je dokonalý v tom, že ví jak na nás. Ví kdy šlehnout proutkem, kdy být laskavým otcem a kdy přítelem.

Varujme se však tomu, aby děti vládli nám a ne my jim. Pak vychováme osobnosti, které nebudou schopni přijímat žádnou autoritu mimo sebe. Tedy ani Boha. Žijeme ve světě, kde dospělým začínají čim dál tím více vládnout nedospělé děti. Nejen skrze technologie, ale také skrze neposlušnost, neuznávání autorit, rozmazlenost a dokonce již i skrze zákony. Proto potřebujeme Boží moudrost, Boží vzor při výchově dětí.