Když jsem psal o vizích, nesmím zapomenout na tu největší vizi. Vizi všech vizí. Vizi o stvoření světa, života, člověka, nebe a země, Božích dětí… . Velký Boží plán, který se blíží k úplnému naplnění. Nám tuto vizi a její naplňování Bůh představil skrze své pisatele a nechal jejich spisy sestavit do toho, co nazýváme Biblí nebo také Písmem.
Abychom správně chápali jejich obsah a v něm obsažené Boží jednání, potřebujeme uvidět celý obraz této VELKÉ VIZE. Od počátku tmy[1], která byla všude až po konečný domov Božích dětí obklopujících svého Otce[2]. Nevím, jestli má Bůh sny, asi ne[3], protože má Slovo, ale určitě měl velký plán, který začal realizovat. Každý člověk v něm měl a má svoje místo. Někdo vznešenější jiný méně vznešené, ale také méněcenné.[4] Pokud dokážeme postihnout tento obraz od tmy k domovu Božích dětí, začneme vnímat Bibli skutečně jako jeden celek a nebudeme mít potřebu ji rozdělovat na Starou a Novou smlouvu. Uvidíme jeden dokonalý plán. Také se nám začnou otvírat nová Boží zjevení a naše chápání Boha a jeho jednání s lidmi se nám bude prohlubovat. Budeme více poznávat šířku, délku a výšku a hloubku jeho lásky.[5]
Dlouho jsem přemýšlel o tom, proč Bůh stvořil člověka a proč ho stvořil k obrazu svému. Nestačilo mi slyšet stále se opakující se „z lásky“. Vnímal jsem to jako frázi a hledal jsem něco hlubšího. Pak mi to došlo. Ježíš nám představuje v příběhu o marnotratném synu Boha jako otce tohoto marnotratného syna.[6] Otce čekajícího s nadějí, že mu vrátí jeho milovaný syn. Na jiném místě apoštol Pavel píše: ‚Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba /Tatínku/, Otče! ‚Římanům 8:15.
Jan pak také píše o Božích dětech: ‚Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.‚ Jan 1:12-13 (ČSP). Je mnoho další obrazů Boha jako milujícího Otce, čekajícího na své děti. I Ježíš o sobě hovoří:‚Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste. ‚Matouš 23:37[7]. Všechny takové verše v Písmu mne utvrzují v tom, že Bůh, když tvořil svět, kosmos, nebe a člověka toužil po společenství svých dětí. Tak jako každý milující rodič. Tak Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, ne jako poslušná stvoření, ale bytosti se svobodnou vůlí, emocemi, duší a duchem a začal velký a dlouhý příběh jejich cesty do Otcova domu – nebeského království.
O tom zas příště.
[1] ‚Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. ‚Genesis 1:2
[2]‚Uslyšel jsem mocný hlas z trůnu: „Hle, Boží stánek s lidmi: bude bydlet s nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi
a bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly.“ ‚Zjevení 21:3-4
[3] ‚Prorok, jemuž se zdál sen, ať si ten sen vypráví. Kdo ale má mé slovo, ten ať je věrně mluví. Co je sláma vedle zrní? praví Hospodin. ‚Jeremiáš 23:28 (Nestačí jen sen, ale musí být od Hospodina a nestačí jen sen od Hospodina, musí být i k němu výklad-slovo od Boha)
[4] ‚Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci? Ze stejné hroudy může udělat jednu nádobu na ozdobu a druhou na smetí. A co když Bůh, ačkoli chtěl projevit svůj hněv a ukázat svou moc, snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, určené ke zničení? Co když chtěl ukázat bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které připravil ke slávě, totiž na nás, které povolal nejen z Židů, ale i z pohanů? ‚ Římanům 9:21-24
[5] ‚Kéž Kristus přebývá skrze víru ve vašich srdcích! Kéž jste zakořeněni a ukotveni v lásce, abyste spolu se všemi svatými mohli postihnout, jaká je šířka, délka, výška i hloubka, a poznat Kristovu lásku přesahující chápání, abyste byli naplněni do veškeré plnosti Boží. ‚ Efeským 3:17-19
[6] Lukáš 15:11-32
[7] Tady se Ježíš mimo jiné ztotožňuje se svým Otcem.