Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. (Římanům 8:14 [CzeCEP])
Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. (Římanům 8:5 [CzeCEP])
Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem. (Galatským 5:18 [CzeCEP])
Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. (Římanům 8:6 [CzeCEP])

Těchto několik veršů nám mají ukázat, co všechno získáváme, když se necháme vést Duchem svatým:
– život a pokoj
– svobodu od zákonu
– rozpoznání duchovních věcí
– jsme Božími syny a dcerami

Dát se vést může vypadat různě. Například se můžeme nechat vést tím, že se někoho držíme a jdeme vedle něho nebo těsně za ním. Nebo to může být tak, že budeme mít na uších sluchátka a necháme se vést podle toho, co nám do nich někdo říká. Při orientačním běhu se závodníci nechávají vést mapou, kompasem a souřadnicemi nebo body, které dostanou při startu. Jiní (méně zkušení horolezci apod.) se nechají vést na laně, aby nespadli, nebo se ve vysokých horách při mlze a špatném počasí neztratili.
Ze spojení slov „nechat se vést“ lze vnímat, že se jedná o to, že nás vede někdo zkušenější, který ví kudy jít, který zná cestu a my, kteří se necháme vést, se na něj spoléháme.
Tak je to s vedením Duchem svatým. Věřící mají různé způsoby, jak ho následují. To nejdůležitější by mělo být, že mu důvěřují.

Někdo následuje Ducha svatého, že hledá v Písmu, které je pro něj mapou a pak získává nějaké informace o cíli a  jednotlivých zastávkách z různých kázání, konferencích, kde se za něj někdo modlil. Tak jako i zkušený orientační běžec se občas zmýlí ve směru, ztratí se a musí se vrátit, tak je to v tomto způsobu, jak se nechat vést. Může se stát, že se při něm ztrácíme, jdeme dlouhou cestu jinam a pak se musíme pracně vracet na místo, kde jsme sešli z cesty. Je to proto, že si sami často mylně vysvětlíme, co nám kde prorokují (hlavně v načasování) a také proto, že si věci můžeme vysvětlovat (jak z Písma, tak proroctví) podle toho, po čem toužíme a ne podle toho, kde nás chce mít Duch svatý. Zde je také nebezpečí, že nás naše emoce a falešná intuice svedou z cesty.
Když chodíme s Duchem svatým přivázáni na laně, tedy spojeni modlitbou, musíme dávat pozor, abychom se příliš nevzdalovali a nenechali lano příliš dlouhé. Potřebujeme stále vidět na toho, ke komu jsme přivázáni. Pokud naše modlitby nejsou osobní, nečekáme na odpovědi, ale jen chrlíme prosby, aniž bychom očekávali, že nám Duch svatý odpoví, pokud se naše modlitby stanou denní rutinou, lano se prodlužuje. Pak se nám stává, že chodíme ze jedné strany na druhou, co nám lano dovolí a občas tak spadneme ze skály. Jsme sice přivázání na laně a tak se škrábeme po laně zpět nahoru. když vylezeme lano zkrátíme. Po čase však opět lano prodlužujeme a celá věc se opakuje. Tak se pořád škrábeme z nějakého pádu a stále voláme o pomoc. Stále dokola. Moc toho neujdeme a už vůbec nic pro Pána nejsme schopni dělat.
Je dobré, když slyšíme hlas našeho Pána, ať již tím, že k nám promlouvá hlasem našeho srdce, nebo přímo. Většinou jsou však tím „hlasem“ slova  a verše Písma.  Pokud jsme poslušní a děláme vše a jdeme podle hlasu, podle Písma, můžeme říci, že je to super. Že je to ono. Víme podle toho, co „slyšíme“, co je  správné a děláme to. Něco tomu však chybí. Osobní rovina. Obecenství. Jsme jako poslušní roboti, kteří udělají sice vše tak, jak se má, ale srdce zůstává tvrdé, protože nemá přímý a úzký vztah s Duchem svatým. Posuzujeme druhé podle toho, jak i oni jsou schopni naplnit slova Písma. Přitom měřítkem jsme my sami a naše dokonalost.
Tím nejlepším způsobem jak se nechat vést je držet se toho, kdo mne vede. Být vedle něho, nebo hned těsně za ním. Nejen, že ho stále vidím a jsem s ním v přímém kontaktu, ale především s ním mohu vést neustálý rozhovor. Pokud jsme stále v blízkosti někoho, kdo je větší osobností než já, pak začnu přejímat jeho způsoby chování a myšlení. Stávám se mu podobným. A o to jde. Tento způsob vedení proměňuje moje myšlení a tím i moje jednání. Při tomto způsob vedení mám vždy jistotu, že jsem uprostřed Boží vůle. Tento způsob vedení nám přináší život a pokoj. Tímto způsobem vedení více a více uskutečňujeme to, že jsme syny a dcerami Božími.
Máme to nejlepší – dokonalé vedení – Ducha svatého. Záleží na nás jakým způsobem ho budeme chtít následovat.