Co je smrtelný člověk, že si ho ceníš a že si ho všímáš? Navštěvuješ ho každé ráno, neustále jej budeš zkoušet.
(Job 7:17-18 [CzeCSP])
V dětství máme několik vývojových etap. Jedné z nich říkám „maminčina sukně“. Je to čas, kdy jsme nedali bez maminky ani krok. Pokud šlo do tuhého, schovali jsme se za její sukně. To bylo určitě bezpečné období pro nás a krásné pro maminku, ale když to u člověka trvá až do třicítky, je nejspíše někde chyba 🙂 . Dalším silným obdobím je čas, kdy nechceme být vůbec s rodiči a především pod jejich kontrolou. I tento čas, pokud trvá příliš dlouho, není úplně v pořádku. Ale něco v nás z tohoto období zůstává stále. Kdo z nás je rád pod nějakou trvalou kontrolou? Komu nevadí, že je v každém v rozhodování omezen na schválení, nucen k poslušnosti i ve svých třiceti, čtyřiceti a více letech? Komu nevadí, že stále musí nějak a někomu vykazovat vše, co udělal. Možná některým v některých oblastech to nevadí, ale neustále a ve všem?
Pro věřící to platí také. Osobně si myslím, že některé nové sbory a služby vznikají právě proto, že se někdo chce dostat z pod kontroly a začít si věci dělat „po svém“. Dostat se z podřízenosti někoho jiného, nebo jiných. Přitom si neuvědomujeme, že Bůh je neustále s námi. Navštěvuje nás každé ráno. Možná, tedy určitě se nechová jako naše pozemská autorita, ale ví o všem, co děláme a má nás pod kontrolou. Jen si to my sami neuvědomujeme, nebo nechceme uvědomovat. Přesto to tak je.
Lidská autorita nemá tu moc jako Bůh nás ochránit a vést nás tak, aby všechny věci prospívaly pro nás, ale naopak má o nás strach (rodiče, pastoři…), strach o firmu, společenství (vedoucí). Má odpovědnost, které ji nutí vykonávat nad námi přímou nebo nepřímou kontrolu, vést nás, nechat se o všem informovat, ponechat si schvalovací pravomoc apod. Někdo více, někdo méně. To je pro nás často věc, o které si myslíme, že nás brzdí, že díky tomu se nemůže rozvinout náš talent, naše schopnosti…, často nás to jenom štve, necítíme se v tom dobře a budí to v nás pocit, že nám nedůvěřují.
Přesto Bůh nás má pod kontrolou každý den, každou chvíli. David o tom píše: Ty mě, Hospodine, zkoumáš, ty mě znáš. Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas, už zdálky rozumíš mým myšlenkám! Sleduješ, jak chodím i jak uléhám, všemi mými cestami se zabýváš. Ještě než mi přijde slovo na jazyk, ty už to, Hospodine, všechno víš! Zezadu i zpředu jsi mě obklopil, svou dlaň jsi na mě položil. Takové poznání je nad mé chápání – je příliš hluboké, na to nestačím! Kam bych byl unikl před duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl? Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi! Kdybych si oblékl křídla jitřenky, kdybych se usadil za mořem dalekým, i tam by mě vedla ruka tvá, tvá pravice by mě držela! Kdybych si řekl – Snad pohltí mě tma, až světlo kolem mě noc vystřídá – tobě nebude temná ani tma, noc jako den ti záři dá, tma bude pro tebe světlu podobná! Mé nitro zformovals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal. Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš! Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta, když jsem byl vskrytu formován, když jsem byl hněten v zemských hlubinách! Můj zárodek tvé oči viděly, všechno jsi zapsal do knihy – dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich.
(Žalmy 139:1-16 [CzeB21])
Bůh na rozdíl od člověka má moc, která vše, co podnikneme, obrací v náš prospěch. Proto někdy nevnímáme jeho neustálou přítomnost, i když má Bůh neustálou a plnou kontrolu nad naším životem, od jeho početí až po smrt. Má ho pod kontrolou ještě před stvořením světa.
Jsou to však jeho zkoušky, které nás formují a které nás přivádí k tomu, abychom se jako Davit radovali z jeho výchovy, jeho neustálé přítomnosti a vedení (byť si to neuvědomujeme). Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky, je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst! Kdybych je počítal, než písku je jich víc; budu zas s tebou, až se probudím!
(Žalmy 139:17-18 [CzeB21])
Asi si teď říkáš, že lidé (rodiče, tví vedoucí, pastoři) nejsou Bůh a nechovají se jako on, že jejich kontrola a výchova není dokonalá, jako ta Boží.
Máš pravdu, ale o to více se radujme z neustálé Boží výchovy a přítomnosti, vždyť i právě skrze tuto lidskou kontrolu a výkon lidské autority nás vychovává. Samozřejmě pokud věřím tomu, že: Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru. (Římanům 8:28 [CzeB21])