Víme, že sklízíme to, co zasejeme. Často jsem jako vzor zasívání slyšel poukazovat na Jákoba. Podvedl svého otce a sám byl podveden svým strýcem. Je tu ovšem ještě jedna setba, na kterou v životě lidí zapomínáme. Je to Boží setba do našich životů. Pokud Bůh něco do nás „zaseje“, pak z toho nemůže vyrůst nic jiného než Boží věc. I v této oblasti setby je Jákob pro nás příkladem. Boží setba se dokáže přenést přes tu naši „lidskou“ setbu. Dokonce dokáže změnit náš zasetý „plevel“ na ovoce přinášející Boží ovoce do našich životů i životů jiných. Jak Bůh zaséval do Jákoba. Nejspíše to první semínko přišlo skrze matku, která dostala zaslíbení od Boha před jeho narozením , že on (mladší) bude dědicem Abrahámova pozehnání. Určitě s ním o tom mluvila nebo aspoň podle toho jednala. Pak to byl Bůh sám, který k němu sestoupil a promluvil ve spánku. „…A měl sen: Hle, na zemi stál žebřík, jehož vrchol dosahoval do nebes. A hle, po něm vystupovali a sestupovali Boží andělé. Vtom nad ním stál Hospodin a řekl: Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozhojníš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a v tvém semeni budou požehnány všechny čeledi země. A hle, já jsem s tebou. Budu tě chránit, kamkoli půjdeš a přivedu tě zpět do této země, protože tě neopustím, dokud nevykonám to, co jsem ti řekl.“ Genesis 28:12-15 CSP
To byloBoží slovo, které bylo zaseto do Jákoba. Odezva byla jednak okamžitá „…. Potom Jákob učinil slib: Jestliže bude Bůh se mnou, bude mě chránit na této cestě, kterou se ubírám, a dá mi chléb k jídlu a oděv k oblékání, takže se vrátím v pokoji do domu svého otce, bude Hospodin mým Bohem a ten kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, bude domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, ti jistě dám desátek.“ Genesis 28:20-22 CSP , ale také toto semeno Slova v něm rostlo po celý jeho život.. Jákob poznával, že Bůh plní, to co mu slíbil, možná cítil jeho přítomnost ve svém životě, nevím, ale jeho myšlením a postoje a především jednání ukazují na to, jak se měnil v Božího muže. A to i přes těžký život, který měl. V těžkých chvílích mu Bůh toto zaslíbení opakuje, aby Slovo v něm rostlo a rostlo. Slovo naděje a víry.
Po celou dobu jeho života se nikde nedočteme, že by mu Bůh vyčítel nebo připomínal jeho podvodné jednání. Ani Jákob se neohlíží dozadu, ale hledí a směřuje k zaslíbení, které dostal. Možná i my jsme jako Jákob. Zasíváme lidské věci, které nejsou správné. Bůh však do našich životů zasévá nebo chce zasít své semeno. Své Slovo, aby vyrostla jeho úroda bez ohledu na to, kdo jsme a co jsem již lidského stačili zasít my.
Jsem přece Bůh, a ne člověk, jsem Svatý uprostřed tebe – nenavštívím tě už děsem. Ozeáš 11:9 B21
Hospodin dokoná se mnou své záměry; tvá láska, Hospodine, trvá navěky – neopouštěj prosím dílo rukou svých! Žalmy 138:8 B21
Jsme přece jeho dílo! Bůh nás v Kristu Ježíši stvořil k dobrým skutkům, které předem připravil, abychom se jim věnovali. Efeským 2:10 B21
Jsem si jist, že Ten, který ve vás začal dobré dílo, je dovede až do konce v den Krista Ježíše. Filipským 1:6 B21
Jako by Jákob znal všechny tyto verše a mnoho dalších. Šel a žil v DÍLE Božích rukou, které vyrostlo z Boží setby do jeho života.