(Pokračování)
Jak je to tedy s Ducem svatým v nás? Je to velmi těžko vysvětlitelné, ale přesto se o to pokusím.
„Když vás jim vydají, nestarejte se, jak a co máte říkat. Co máte říci, vám bude dáno v tu chvíli. Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch vašeho Otce, který mluví ve vás. Matouš 10:19-20 B21“
Přebývá-li ve vás Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak Ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, obživí i vaše smrtelná těla svým Duchem, který ve vás přebývá. Římanům 8:11 B21
Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě; 1 Korintským 6:19 B21
Veršů, které potvrzují, že Duch svatý vstoupil do našeho života je mnoho. Dokonce jsem si musel mezi nimi vybírat. Také mnoha způsoby je popisované jak Duch svatý k nám přichází a vstupuje do života věřích. Je to proto, že se to dá těžko popsat a tak se k tomu používají různé výrazy, aby to bylo pro nás uchopitelné. Vždy se však jedná o osobu. Když slyším nějaké pochybnosti nebo dokonce strach, pak pochází často z představy, že je v nás někdo, kdo nás ovládá a já vlastně ztrácím kontrolu nad sebou samým nebo nad svými rozhodnutími. Docela chápu tyto obavy a dokáži si to představit. Duch svatý však nepřichází jako násilník, který nás chce obsadit, ale jako utěšitel, přítel, rádce, jako ten, kdo se nám v nás prokazuje Boží láskou.
Jak to tedy funguje. Uvnitŕ nás existuje vnitřní život. Máme vnitřního člověka. Proto neochabujeme; i když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní se však den ze dne obnovuje. 2 Korintským 4:16 CSP a na jiném místě se píše: Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím. Vidím však jiný zákon ve svých údech,který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu,jenž je v mých údech. Římanům 7:22-23 CSP a též: Z toho důvodu klekám na kolena před Otcem [našeho Pána Ježíše Krista], po němž má své jméno každá rodina v nebesích i na zemi, aby vás podle bohatství své slávy posílil mocí skrze svého Ducha na vnitřním člověku,… Efeským 3:14-16 CSP Nakonec Pavel mluví také o našem vnitřním zraku: Kéž osvítí váš vnitřní zrak, abyste viděli, k jaké naději vás povolal, jak slavné je bohatství jeho dědictí mezi svatými… Efeským 1:18 B21 Překlad CSP hovoří o očích srdce. Vírou je oživen náš duch, který je našim vnitřním člověkem. Byl umrten hříšností, ale vírou v Krista znovu ožívá a promlouvá k nám, vidí věci tak, jak jsme je nikdy neviděli, vede nás způsobem, který jsme neznali. Prosím, zkusme si představit tohoto našeho vnitřního člověka jako mladý stromek, mladý výhonek, který je ohýbán poryvem našich životních zkušeností, našich emocí. Tomuto mladému vyhonku přichází napomoc Duch svatý. Stává se pevnou oporou a výhonek se může o něj opřít, tak jako se opírá mladý stromek o kůl, který byl zatlučený vedle něho a ke kterému se přivazuje. Na rozdíl od skutečného stromku a kůlu, nikdo našeho vnitřního člověka k Duchu svatému nepřivazuje. Je svobodný. Může se od něho kdykoli oddělit a dál se zmítat životem. A také to náš vnitřní člověk často dělá. Proto i člověk, který je pokřtěný Duchem svatým může udělat věc, která se neslučuje se životem křesťana. Pak přichází opět doba, kdy se rád opře o svou oporu. Tak jsou spolu. Duch svatý hovoří k našemu duchu a náš duch našimi ústy. Duch svatý promlouvá, nemanipuluje, nesvazuje. Náš duch může mluvit věci Ducha našimi ústy, ale nemusí. Má to ve své moci. Je naprosto svobodný. Uvedu k tomu tři verše: Když se totiž modlím v jazycích, modlí se můj duch, ale má mysl zahálí. 1 Korintským 14:14 B21 A o pár veršů dříve Pavel píše: Kdo mluví v jazycích, nemluví totiž k lidem, ale k Bohu. Je puzen Duchem, ale nikdo mu nerozumí; co říká, zůstává tajemstvím. 1 Korintským 14:2 B21 Duch mluví k našemu duchu a náš duch skrze naše ústa. A nakonec: Proroci mohou své puzení ovládat; 1 Korintským 14:32 B21
Určitě jste někde viděli jak strom, u kterého lidé nechali dlouho opornou hůl začal tuto hůl obrůstat, jako by s ní srostl. Tak je to, s duchem člověka, který se rozhodl, že bude Duchu svatému naslouchat a bude se řidit podle jeho rad. Možná někdy se vychýlil, ale nakonec se snaží být v co nejtěsnějším spojení se svou oporou. Pak to najednou vypadá, že jsou srostlí v sobě. Pak duch člověka myslí stejně jako Duch svatý, miluje stejně jako Duch svatý a stejně nenávidí hřích…. Kdo pak mluví ústy člověka….? Pak jsme jedno s Duchem svatým.
Rád bych se ještě vrátil před naše obrácení, ale o tom opět příště.