Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: »Poznávejte Hospodina!« Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat.“ (Jeremiáš 31:34 [CzeCEP])
Když se podívám kolik existuje biblických škol, kolik různých biblických kurzů se denně pořádá, kolik vyučování v církvi probíhá během týdne, pak si mohu mylně myslet, že toto zaslíbení se ještě neuskutečnilo. Možná jen ta část o odpuštění hříchů.
Pokud si něco takového myslím, jsem na omylu. Čím dál tím více jsem přesvědčen o tom, že jakékoli vyučování nedá poznání, pokud při něm sám Bůh nebude k vyučovanému promlouvat. Nevyučuje to tedy člověk, ale Bůh. Tak je to to i s vyučujícím. Pokud někdo vyučuje bez Božího pověření, je to k ničemu, protože to nevyučuje Bůh, ale člověk.
Je úžasné, že jsme se narodili do takové doby a můžeme toto vyučování zažívat. Vidím to v posledních dnech velmi často. Tam, kde lidé touží po Bohu, kde začnou hledat jeho království, pak přichází do jejich životů i Boží vyučování, Bůh jim dává zjevení do mnoha věcí, o kterým se těm ostatním ani nezdá. Dobrou zprávou je, že takových vydaných lidí přibývá, i když jich je stále podstatně méně, než těch, kteří jen od Boha, církve a služebníků něco požadují. Další dobrou zprávou je vidět tyto toužící lidi dál předávat to, co jim Bůh zjevil. Pak si překvapeně říkám, kde se to v nich zvalo, odkud to mají. Jistě, z Ducha svatého. To vím, ale jsem překvapený, protože to bylo ještě před několika dny, týdny, měsíci úplně jinak.
Včera mne takto již po několikáté v tomto roce překvapila jedna sestra, která ve sboru uvádí (vyučuje, má slovo) před sbírkami. Mluvila na verše, které mnohým jsou velmi nesrozumitelné a jiní z nich dělají svými rozbory velkou vědu, byly to verše ze Starého zákona o obětech. Na první čtení to bylo velmi zvláštní. O čem bude mluvit? Také hned na začátku nebyla schopna se dostat k tomu, o čem chtěla mluvit a zamotávala do toho tak, že nakonec přestala. Vypadalo to, že její slovo skončí tak rychle, jak začalo. Najednou však řekla úžasné zjevení, které  jí Bůh dal. Sama řekla, že tři týdny přemýšlela a hledala, co tyto verše znamenají. Asi to neopakuji stejně jako ona, ale zkusím to vysvětli.
Pochopila tuto těžkou a složitou pasáž úplně jednoduše. Pokud jde dávat své dary a oběti Bohu, dbej na to, aby jsi je dával čistý. Bůh nemá zájem o dary od člověka, který je k němu přináší a přitom jeho srdce je plné špíny. Prvně běž a žádej o odpuštění hříchů a pak přinášej dary a oběti. Najednou jsem si uvědomil to, jak přicházíme dávat do sbírek. Stalo se to pro nás nějakou samozřejmostí: Teď je sbírka, tak tam hodím připravené peníze a jedem dál ve chválách… . Je to však více. je to vyjádření jak přistupujeme k Božím věcem a k němu samotnému. To si neuvědomuji, když dávám z nadbytku, ale když dávám z posledních peněz (a ta setra takové situace zná ze svého života), dávám tím i svůj život. Ať chceme nebo ne, peníze jsou život – za ně máme jídlo, pití, teplo, střechu nad hlavou, ošacení. Bez jídla a pití zemřeme. To si neuvědomíš, když máš vše a dáváš jen zlomek toho, co máš. Pokud však dáváš z nedostatku, obětuješ svůj život pro Boha. Protože dáváš ze střechy nad hlavou, dáváš z jídla, které potřebuješ k životu apod. Pak je otázka, jaký život obětuješ. Je čistý nebo špinavý? Bůh nám dává šanci před něho předstupovat ve svatosti – když vyznáváme své hříchy, o nám je odpouští a nepřipomíná. Musíme však toužit po Boží přítomnosti, abychom mohli uvidět svou hříšnost a činit pokání.
Nemusíš být chudý, aby jsi přinášel oběti (sbírky a desátky) v čistotě. Dávání do sbírky není jen obyčejný každonedělní úkon, ale něco víc. Je to jedna z obětí pro Boha. Oběť našeho života.
Podívej se na dávání z jiného pohledu. Bůh sám tě chce vyučit.