Potřeboval jsem opravit boty. Nedaleko paneláku, kde jsme bydleli byla soukromá opravna bot. Chodil jsem kolem ní téměř každý den. Přesto jsem své boty jel nechat opravit do centra města. Proč? Vždy, když jsem šel kolem opravny byla na ní cedulka s omluvou, že je švec někde mimo krámek. Že přijde za hodinu, nebo bude otevřeno až další den apod. Když jsem pak potřeboval opravit boty, jel jsem raději rovnou jinam. Předpokládal jsem, že tam opět nebude, nebo nebude až budu potřebovat si je vyzvednout.
Často toužíme sloužit Bohu. Chtěli bychom, aby nás Bůh mocně používal, prožívat zázraky ve službě, chodit v moci. Jsme však vždycky k zastižení, když nás Bůh potřebuje. Nejsme zrovna s rodinou, s dětmi, nebo nemáme zrovna poradu apod. Žijeme v době, kdy se upřednostňuje, že služebník by měl mít jeden den  v týdnu na svou rodinu, na odpočinek. Ale co když mne Bůh chce použít zrovna v ten den? Copak ten den mám „dovolenou“ od Boha? Když po mně Bůh chce, abych mluvil o něm na poradě, kterou vedu, tak ho odkáži na to, že jsem měl pro něj vyhrazený čas jen na začátku porady při úvodní modlitbě a teď musí počkat na konec, až mu dám prostor pro požehnání toho, na čem se na poradě usneseme? Když chce, abych změnil něco, pro co jsem se rozhodl, tak ho odkáži na to, že mi to měl říct dříve? Že teď to již neudělám?
Kolikrát nejsme k zastižení pro odpočinek nebo pro jídlo, nebo jen proto, že se nám teď nechce. Kolikrát nechceme být k zastižení.
Prožívat Boží moc a chodit v Duchu svatém znamená  být také pro něj  VŽDY k zastižení. Pokud nejsme ochotni pro tuto oběť, nemůžeme si stěžovat na to, že neprožíváme Boží přítomnost a moc ve svém životě a při službě. Jsme-li k zastižení, jistě nás Bůh použije a bude používat.
Jak jsi na tom ty? Jsi pro Boha vždy k zastižení?