A od správců se nakonec vyžaduje, aby byl každý shledán věrným. (1. Korintským 4:2 [CzeCSP])

Velmi často to, co vidíme na lidech a co je na první pohled zjevné, je jejich schopnost nebo neschopnost. Naučili jsme se především rozlišovat podle schopností každého. Dokonce podobně přemýšlíme, když někoho potřebujeme obsadit do služby. Bude na to mít? Nebude? Je dostatečně schopný? Je dostatečně vyučený v církvi? Je dostatečně vzdělaný? Je dostatečně „hodný“, „milosrdný“… .
Božím měřítkem není schopnost, ale věrnost. Pokud srdce člověka je věrné, vše ostatní Bůh dodá. Věrnost je pro Boha vzácností.

Je mnoho schopných lidí, kteří se dokáží postavit ke všemu a vše se jim daří. Ale, přestože měli ten nejlepší předpoklad pro úspěch, nedosáhli žádných významných úspěchů a výsledků. Proč? Protože nedokázali být věrní jedné věci. Naopak mnozí ti, kteří tyto předpoklady neměli, učinili velké objevy, dosáhli postavení a stali se uznávanými odborníky. Prostě byli věrní tomu, čemu se začali věnovat. A postupně věrnost začala přinášet své ovoce.

Bohu nevadí naše neschopnost, protože je to on, kdo nás může uschopnit, obdarovat umem a svými dary, dát svou moudrost…. On hledá věrná srdce.
Věrnost je spojená s vírou v toho, komu jsme věrni. Je spojena s vděčností a úctou k tomu, komu jsme věrni. Je spojena s přátelstvím s tím, komu jsme věrni. Věrnost je součástí lásky k tomu, komu jsme věrni.
Věrnost se nedívá na okolnosti, je stále ve spojením s tím, komu jsme věrni. Věrnost zůstává, i když všichni odešli a opustili toho, komu jsme věrni. Věrnost si neklade otázky proč. Věrnost je věrností. Věrnost je.
Sám dobře vím, jak málo věrným člověkem jsem byl. Jak i dnes si nejsem jistý, jak bych se zachoval v různých situacích, které jsem zatím nezažil a ani si nedokáži představit. Zda bych zůstal věrný, kdybych měl položit život, nebo být mučen, nebo vidět, jak je někdo z mých blízkých mučen. To všechno se ve světě odehrává, hlavně dnes na územích obsazených IS, ale i jinde. Ale možná i v menších věcech. Nejsem schopen jako jiní říct: „Ježíši, já tě nikdy nezradím!“
Spíše volám: „Ježíš, zachovej mou věrnost až do konce.“ A Ježíš to skrze Ducha svatého činí v mém životě. Krok za krokem.
Věrnost je ovoce Ducha svatého v nás: „Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost,….“ (Galatským 5:22 [CzeCSP])
Chceme být a zůstat věrní? Pak co nejčastěji přebývejme v přítomnosti Ducha svatého a nechávejme se jím vést. Pak co nejvíce nechávejme v sobě prostor pro něho. Výsledkem bude, že budeme shledáni věrnými a ve věrnosti vytrvalí. Nemysleme si, že bez přítomnosti Ducha svatého můžeme ve věrnosti obstát.
Pokud zjistíme, že naše věrnost se vytrácí, znamená to, že jsme přestali chodit Duchem a začali chodit podle těla.

Apoštol Pavel píše Timoteovi, aby předával učení věrným. Myslím, že to je rada i pro nás, když si vybíráme spoluslužebníky a učedníky. Pokud vidíme věrné, pak si můžeme být jisti, že chodí Duchem. Pokud chodí Duchem, není pro ně nic nemožné a mohou být Duchem uschopněni ke všemu, co je pro Boží království potřeba.