Několik týdnů jsem ležel a nemohl se pohnout. Měl jsem problém s nervem a zánětem, který se odrazil v bolestek kolem kyčle, celé levé nohy a sem tam i v zádech.
V nímal jsem, že Rómové, kterým a s kterými sloužíme, to vidí jako následek zlořečení lidí proti nám. Nedivím se jim. Celý život od samého narození žijí v prostředí, kde se tím řeší mnoho konfliktů. Kletbami a zlořečením. Vidí, že tyto věci fungují. To mne přivedlo k tomu o tom přemýšlet a také napsat.

Nevnímal jsem to a především vím, že mé bolesti nevznikly skrze zlořečení. Prostě mám od mládí vykřivenou páteř a občas jsem míval bolesti. S přibývajícím věkem, dlouhým sezením za volantem a u počítače se to nezlepšuje, ale naopak zhoršuje. Tak se stane, že jednou za čas se mi „skřípne nerv“, nebo jsem náchylnější na prochlazení v této oblasti. To je na Pánu, jak to bude dál. O tom však dnes nechci psát. Vrátím se ke zlořečení. Jak to je, když na křesťany někdo háže zlořečení a kletby?
Prvně bych rád, abychom si uvědomili, že je rozdíl mezi zlořečením a zlořečením, i když každé je špatné, ubližuje a je proti Bohu.
1. Jsou zde profesionálové – zaklínači, čarodějníci a čarodějnice, okultisté, satanisté a další. To jsou ďáblovi služebníci a bojovníci, kteří to o sobě ví a je to jejich služba ďáblu. Často jsou zaměřeni na křesťany. Zvláště satanisté. Tady jde skutečně o duchovní boj.
2. Pak jsou zde lidé, předevím Romové, ale nejen oni, kteří zlořečí proto, že nedostali to, co chtěli. Toto zlořečení je výsledkem zloby, že se jim nepodařilo z lidí získat nějakou výhodu nebo zisk pro sebe. Není po jejich. Samotné zlořečení je nástroj anipulace, jak člověka dostat pod strach z toho, když jim nevyhovím. Samozřejmě, že za jistých okolností (a to bývá v jejich prostředí často) toto zlořečení funguje.
3. Je však zlořečení, které si neuvědomujeme a často ho používámme v řeči. Zvláště, když se nám něco nedaří, zjistíme, že nejsme schopni něco udělat, spletem se a podobně. Někdy jde o banální věci jako zakopnutí a my si hned řekneme, že jsme nemehlo. Nebo že jsme hloupí, neschopní, blázni, máme dutou hlavu a podobně. Tak zlořečíme sobě, ale i svým dětem, přestože je máme rádi, lidem kolem nás. Neuvědomujeme si, že i toto je zlořečení a má na náš život a život lidí, o kterých se tak vyjadřujeme, vliv.

Osobně pro znovuzrozeného člověka považuji za nejvíce nebezpečné zlořečení z bodu tři. Jde o to, že zlořečení může fungovat pouze tam, kde mu dáme prostor skrze hřích. Znovuzrozený křesťan je ospravedlněn skrze krev Ježíše, která má moc nás očistit od veškeré napravosti (1.Jan 1:7). Pak jsme pod ochranou této krve. Pod ochranou Ježíše. Pod ochranou Ducha svatého. Pod ochranou Boží. Je jedno, kolik a kdo proti nám „kuje pikle“, připravuje zlo, hází na nás prokletí a zlořečení, protože ochrana Boží je dostatečná proti tomu všemu. Přísloví 26:2  Jako vrabec poletuje, jako vlaštovka létá, tak i bezdůvodná kletba: Nikam se nedostane.
Z této ochrany se můžeme dostat jen díky opakovanému hříchu, kterého se nechceme zbavit, (pokud se dopouštíme něčeho nevědomě, Duch svatý nám to ukazuje a my to vyznáváme a opouštíme, proto píši o opakovaném a vědomém říchu). Jinak je Boží ochrana NEPRŮSTŘELNÁ!!! JE DOSTATEČNÁ!!! (Izaiáš 54:17, )

Druhou možností, jak na nás může působit zlořečení a prokletí je, že nedůvěřujeme Boží ochraně. Nevěříme, že tato ochrana je dostatečná. Pak nevěříme ani krvi a oběti Ježíše. Vlastně to všechno shodíme, umenšíme. Tak se otevřeme proto, aby tato zlořečení a prokletí mohla působit. Cílem toho, že ti to lidí říkají, že bylo nad tebou vyřknuté prokletí, že ti zlořečí, je vlastně aby ses začal bát a tím přestal věřit Boží ochraně. Je to ďábelská taktika.
Neboj se. Teď to víš, že tě tím che dostat zlý jen do postoje nevíry, která se projevuje strachem.
Izajáš 8:11-13  Vždyť toto mi řekl Hospodin, když mě uchopil za ruku a varoval mě, abych nechodil po cestě tohoto lidu:
Neříkejte spiknutí všemu, čemu tento lid říká spiknutí; toho, z čeho má on strach, se nebojte a nestrachujte.
Hospodin zástupů — jen on vám budiž svatý; on je vaše bázeň a on je vaše strachování. 

Nejnebezpečnější je bod tři. Kdy sami na sebe házíme svými ústy zlořečení a prokletí. Na sebe a možná na ty, nad kterými nám Bůh dal autoritu – manželka, děti. Nejen, že pro neuvážená a rychlá slova sobě a rodině kazíme život, ale především se začneme pro tento hřích i otvírat zlořečením a prokletím z venčí. Vyjdeme z Boží ochrany. Přijde na nás to, co sami děláme.
Proto buďme opatrní a rozvážní ve slovech a přemýšleme než něco řekneme.