Žalmy 3 Žalm Davidův, když utíkal před svým synem Abšalómem. Hospodine, jak mnoho je mých protivníků! Mnozí povstávají proti mně. Mnozí o mé duši říkají: Není pro něj záchrany v Bohu. Sela.
Ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mě. Má Slávo, pozvedáš mi hlavu. Můj hlas zní k Hospodinu, volám a on mi ze své svaté hory odpovídá. Sela. Ulehl jsem a usnul. A probudím se, neboť Hospodin mě podepírá. Nebojím se desetitisíců lidu, které se kladou kolem mě.Povstaň, Hospodine! Zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, ničemům vyrazíš zuby. Spása náleží Hospodinu. Na tvém lidu je požehnání! Sela.
Žalm, který často čteme v situaci, kdy vnímáme, nebo si myslíme, že všichni jsou proti nám. Mnozí z nás ho do těchto situací volají -proklamují. Přemýšlejme chvíli nad ním. Když čteme příběh o vzpouře a zradě Davidova syna Abšolóna, čteme příběh Davidovy lásky k lidu, Jeruzalému a k svému synu, který ho zradil. Čteme příběh velké důvěry v Boha a také jeho poznání. Než aby David Jeruzalém vystavil válce a krveprolití, odchází z Jeruzaléma. Zanechává tam i truhlu úmluvy. Než zničit něco a někoho koho miluje, raději odejde. Nakonec se nevyhne vojenskému střetu s armádou svého syna, ale i v tom mu jde o to, aby jeho syn nebyl zabit, aby byl zachráněný. Když zjistí, že syn zemřel je zdrcený a nemůže se radovat z vítězství. Při čtení žalmu i toho tříběhu, mne napadalo mnoho myšenek. Tady jsou tři znich.
1. Připomíná mi Boží jednání. Přestože by Bůh mohl použít svou autoritu, moc a právo k tomu, aby ztrestal neposlušné lidi, které sám stvořil, a kteří se proti nému vzbouřili, radéji z lásky, k nim od tohot soudu ustupuje a dává lidem čas milosti k obrácení a navrácení se k němu.
2. David volá k Bohu (Žalm 3). Bůh ho vyslyší. Nepřátelé jsou zničeni a s nimi je zabit i jeho syn Abšolón. Byl nepřítel. Izrael měl mnoho nepřátel a musel proti nim fyzicky bojovat. Když volali k Bohu, Bůh je od nepřatel zachraňoval tím, že porážel jejich nepřátele. Padlo mnoho lidí. Dnes používáme často stejné verše do našich situací, kdy sis myslíme, že nás pronásledují lidé. Že v nich máme nepřátele. Dokonce možná nejvíce ve vlastní církvi. (Nechápou mne, nenechají mne sloužit, dívají se na mne přes prsty, chtěji, abych byl štedrý, dokonce chtějí, abych odpustil) Jsou však i lidé nevěřící, nebo lidé jiného náboženství, kteří skutečně proti nám bojují. A přesto Bůh nechce, abychom bojovali fyzické boje se zbraní v ruce. Bůh nechce porážet, zabíjet a srážet lidi na základě našich proklamací žalmů a jiných veršů z Písma. Jak to vím? Protože to sám říká. „Milujte své nepřátele“, “ nastavte druhou tvář“. Bůh nechce zabíjet naše děti, protože nám ublížili, zradili nás nebo jsou vúči nám ve zpouře. V Kristu bylo zabito nepřátelství. Bůh touží po tom, aby každý člověk došel spaseni. I my jsme byli ve vzpouře a Bůh měl právo nás zničit. Dostali jsme však milost a přivedl nás k sobě. Jak víme, že to samé neudělá s našimi lidskými „nepřáteli“, „nevíte, jakého jste ducha“ ?! Nebojujeme proti tělu a krvi, ale proti nadzemským mocnostem a zlu. Mějme to na paměti, když budeme proklamovat opět nějaké verše. Postavme je proti duchovním mocnostem a ne proti lidem. Vždyť skutečná láska se neraduje z toho, když se lidem vede zle. Byť by si to po lidsku zasloužili. Nikdo z nás nechce přijít o děti, proto, že jsou ve zpouře jako Abšolón, ale toužíme a věříme, že se obrátí. Bůh také nechce o ně přijít.
3. Někdy je zlo tak silně prostouplé člověkem a člověk se ho tak urputně drží a nechce se ho vzdát, že může přijít i smrt, když se modlíme za poražení “ nepřátel“. Nemáme se proto radovat a není to vítězství. Vitězství je obrácený člověk v Božím království.