— motám se ve svém reptání a střečkuji,když slyším nepřítele, když na mě tlačí ničema;

Přepadá mě strach a chvění a zachvacuje mě hrůza.

Já ale budu volat k Bohu a Hospodin mě zachrání.Večer, ráno i v poledne k němu budu promlouvat, budu úpět a on mé volání vyslyší.

V pokoji vykoupí mou duši z bojů proti mně, přestože je jich proti mně tolik.

Uvrhni svou starost na Hospodina, on se o tebe postará. Nedopustí, aby se spravedlivý navěky zhroutil.

Vybral jsem pár veršů ze žalmu 55. Mohl bych podobné vybrat z mnoha dalších. Také způsob jakým David volá k Bohu.
Nejdříve vidíme strach, paniku. Někomu to může připomínaj jeho „depku“. Z čeho? Z toho, co vidí kolem. Z toho, jak se k  němu chovají nepřátelé a také i někteří přátelé. Tak jak se nám to stává dnes v jiné formě. U Davida to probíhá stále stejně. Dostává se pod tlak, ve kterém přichází strach, panika (skřečkování – pobíhání, když nevíš kudy kam). V tom se David obrací k Hospodinu. Volá v naději. Neobrací se na lidi, nespoléhá se na jejich pomoc. Chce pomoc přímo od Boha. Nespoléhá se na zastání lidí. Čeká, že se ho zastane Bůh.
Pak se vše obrací. Strach odchází. Přichází víra a oslava Hospodina. Svědectví o Boží věrnosti, spravedlnosti a milosti.
A to, ještě nevidí fyzicky vítězství, ale již zvítězil – tak to vychází z jeho úst, z jeho srcde. Prožívá vítězství a Boží zastání ještě dříve, než se uskuteční na zemi.

Uvrhni svou starost na Hospodina, on se o tebe postará.

Není nic špatného, když přijde strach, když se bude o tebe pokoušet panika. To nic neříká o tom, že bys byl špatný křesťan. Důležité je začít v takové chvíli v naději volat k Pánu a přijmout jeho vítězství ještě dříve, než je vidět. Pokud toto budeš dělat, jak to dělal David, pak půjdeš od vítězství k vítězství.

(Jen tak mimochodem: pamatuj, že vítězství je možné pouze tam, kde jsou také nepřátelé, tlaky, útoky, obklíčení a beznadějné situace.)