A jsem zpět. Být zpět znamená, že jsem byl někde jinde a vrátil jsem se. Ano byl jsem pryč. Někde v zemi nikoho a ničeho, kde se nic nechce a nic nedává smysl, aby stálo za to něco dělat. Je čas v životě člověka, kdy prostě začne postrádat smysl toho, co dělá. Pak se ocitne právě v zemi nikoho a ničeho. Je to země, do které jsou hranice otevřené, ale jakmile je člověk překročí, pak velmi rychle za ním začne růst hraniční plot a cesta zpět, pokud člověk v této zemi zůstane déle, je velmi těžká. Nejhorší pak je, když zapomeneme odkud jsme, kde máme domov a natrvalo zůstaneme žít v této zemi. Je to země bez naděje, tedy také země bez radosti ze života. Díky Pánu, že mi dal tak krátké vizum do této země a rychle mne povolal zpět.
V podstatě větši část života bojujeme o smyl toho, co žijeme. Pokud ho ztrácíme, ztrácíme svůj život. Pak přestaneme žít a začneme jen přežívat. V práci, službě, manželství, rodině…. Znát a mít smysl pro svůj život je stejně důležité jako vědět proč je pro nás důležitá víra v Krista. Mnohokrát slyším říkaty lidi, že jejich smyslem je Kristus. Pak zjistím, že vlastně ani neví, co to znamená. Poznávám to až tehdy, kdy se dostávám k rozhodnutím, kdy se mám vzdát vlastních představ a přijmout ty Boží. I když se ji vzdám pro Krista, přijdu časem k dalším rozhodnutí typu: lituji toho?, dnes bych se rozhodl jinak?, přestal jsem vidět v tom rozhodnutí smysl? A opět je tu rozhodování a nutnost si odpovědět na tyto otázky. To mne pak ukáže, co vlastně bylo motivem při mém prvním vzdání se vlastních představ. Věřím, že je to proces, za kterým stojí Duch svatý, který nás takto posunuje do dalších pater, blíže k Panu a především nás vzdaluje od pokrytectví našeho srdce. Možná právě ta rozhodnutí pro Boží věci a cesty, se dáji nazvat bázní před Bohem.
Pamatuj na svého Stvořitele, dřív než se přetrhne stříbrná šňůra a zlatá mísa než se rozbije, dřív než se roztříští džbán nad pramenem a kolo u studny se rozláme, než se prach vrátí do země, kde býval, a duch se vrátí k Bohu, jenž ho daroval. Marnost nad marnost, řekl Kazatel, všechno je marnost. Slova mudrců jsou jako bodce, sbírky výroků jsou hřeby zatlučené – všechny pocházejí od téhož Pastýře. Cokoli je navíc, toho se varuj, synu. Píše se tolik knih, že to nebere konce, a přílišné bádání člověka unaví. Zde je souhrn všeho, co jsi slyšel: Měj bázeň před Bohem a plň jeho přikázání – vždyť to je pro člověka vším. Bůh bude soudit vše, co se děje, i to skryté, ať už to bylo dobré anebo zlé.
Kazatel 12:6-8, 11-14 B21