Jakmile tvá slova přišla, ihned jsem je sněd, tvá slova mě potěšila, vnesla radost do srdce. Hospodine, Bože zástupů, patřím přece tobě!
Jeremiáš 15:16 B21

Jeremiáš pro slova, která řikal, toho hodně vytrpěl a nakonec byl zabit. Prošel velkým trápením. Zabili mu jeho dívku, kterou si chtěl vzít, někdy se musel schovávat, jindy, i když věděl, co z toho vznikne, musel se slovem předstoupit před krále, jindy jen slovo sepsal jeden z písařů a  četlo se v Jeruzalémě. Často byl ve vězení a ne v ledajakém, pověšený v kleci, trpěl hladem a žízní, nakonec byl ponechán svému osudu v jámě, do které ho spustili. Umřel by ve vězení hladem,  nebo by se udusil pro požár,  kdyby ho z něho nedostali nepřátele Judska, kteří zbořili a podpálili Jeruzalém.

Na začátku to vypadalo ovšem jinak:  Tehdy Hospodin vztáhl ruku, dotkl se mých úst a řekl mi: „Hle, vložil jsem ti do úst svá slova. Pohleď, dnes tě ustanovuji nad národy a královstvími, abys vyvracel a podvracel, ničil a bořil a abys budoval a sázel.“ Jeremiáš 1:9‭-‬10 B21

Ustanovuji tě nad národy. Jak skvělé. Co bychom si mysleli, kdyby nám něco takového Bůh řekl. Těžko by nás napadlo, že budeme pronásledováni, že budemem ve vězení, trpět hladem a žízní, že naši příbuzní a přátelé budou pro nás pronásledováni a zabíjeni. Vždyť přece ještě Jeremiáši zaslíbil: „… Ty si však vyhrň rukávy! Vstaň a řekni jim, cokoli ti přikážu. Neděs se jich, nebo tě před nimi zděsím. Hle, dnes jsem tě učinil opevněným městem, železným sloupem a bronzovou hradbou proti celé judské zemi – proti jejím králům, jejím velmožům, jejím kněžím i jejímu lidu. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě – vždyť já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, praví Hospodin.“ Jeremiáš 1:‬17‭-‬19 B21

Toto Boží zaslíbení se týkalo jeho života a především jeho duše a ducha. Nemohli ho zabít, nemohli ho zlomit, nemohli ho umlčet, ale mohli mu velmi, velmi znepříjemnit život. Mohli mu ubližovat, mohli ho připravovat o jeho blízké, mohli mu šáhnout na jeho zdraví. Přesto ho neumlčeli a nemohli zvrátit jeho výroky, které byly od Boha.

To nejhorší bylo, že vše činil vlastní národ, jeho králové, kněží, velmoži a všichni ti, kteří se svými životy vzdalovali od Boha. Zůstalo mu jen málo přátel. To vše mu přineslo to, že říkal, co mu Bůh přikázal říct. To mu přinášelo Boži slovo. Přesto Jeremiáš říká, že ho slova, která od něj přišla potěšila, že je ihned snědl.

I dnes platí pro nás slovo, které dostal Jeremiáš. Jen trochu jinak. I dnes máme vyvracet, podvracet, ničit a bořit ďáblovo dílo tady na zemi, mezi národy. Máme zasévat Boží slovo a jeho lásku, budovat skrze evangelium Boží království. I dnes bude nepřítel proti nám bojovat, aby nás zastavil. I dnes bude používat na to lidi z vlastních řad. I dnes nás Bůh učinil (pokud se nebudeme bát mluvit) bronzovou hradbou, opevněným městem. I dnes pro nás platí zaslíbení, že budou proti nám bojovat, ale nic proti nám nezmůžou. Jedno je však jiné. Jeremiáš nemohl jednat  jinak, než poslechnout. Dnes k tobě a ke mě mluví Duch svatý a ptá se, zda do toho půjdeš i přes všechna ta trápení, která se ti bude ďábel snažit vložit do cesty života a i přesto z tebe vycházet jeho láska k lidem. Zda budeš mít stále radost z Božích slov, která budou přicházet, nebo se stanou přítěží, která přináší trápení. Zda zůstaneš věrný nebo to vzdáš…. . Jak se rozhodneš?

Řekneš Bohu ne, nebo zjistíš, že jako Jeremiáš nemůžeš jinak, než Bohu říct ano.