Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru. Ty, které předem znal, totiž předurčil, aby přijali podobu jeho Syna, aby se tak stal prvorozeným mezi mnoha  (Římanům 8)

V lidské duši je místo, které touží po uznání. Po tom, aby někdo řekl, že jsem něčím dobrý, že nejsem zas tak špatný. Že nejsme tak špatný.
Všiml jsem si, že lidé, kteří na počátku své víry přijali to, že jsou spaseni z milosti, že na nich nebylo nic dobrého, po několika letech si začali myslet, že dostali milost pro nějaký ze svých kladů. Ano Bůh mi dal milost, ale vybral si zrovna mne pro moji…. .
Stále bychom chtěli zkoumat proč, v tajné naději, že na sobě najdeme aspoň kapku dobrého.
Musím je zklamat. Bůh si je vyvolil, protože si je prostě vyvolil. Protože se tak rozhodnul. Dostali jsme milost. Pokud si to neuvědomíme, především snižujeme oběť Ježíše Krista. Navíc nás to řadí do nějaké skupiny „nadkřesťanů“. Těch výjimečně dobrých. To vede k tvrdosti, povýšenosti našich srdcí.
Byl to Otec, který nás přivedl k Ježíši. Nejen přivedl, ale předem určil, abychom přijali jeho podobu. Připravil pro nás cestu, po které nás chce vést. Aniž to někdy víme, vybavil nás skrze Ducha potřebným obdarováním, určil nám místo, kde poneseme to nejlepší ovoce.  Ať si dnes myslíš, že to, či ono není pro tebe, stejně tě dovede do jeho vůle. Proč? Protože o tom rozhodl dávno před tím, než jsi se narodil. Protože si tě zamiloval, když jsi ještě nebyl, ale on tě již znal. Marně se bráníš jeho lásce. Stejně přijde den, kdy tě přemůže. Možná již po několikáté a pak dále a dále až tě dovede do podoby Ježíše.
Někdo v této chvíli může skřípat zuby, protože vnímá, že ztrácí kontrolu nad svým životem, já se však z toho těším. Čím jsem starší, tím více se z toho těším. Neboj se nechat přemoc. Co s tím uděláš, když sám Bůh tě předurčil…..