Pozorně jej sledovali, zda ho v sobotu uzdraví, aby jej obžalovali. Marek 3:1
Hospodine zástupů, který zkoumáš spravedlivého a vidíš ledví i srdce, Jeremiáš 20:12

Spravedlivý člověk je vždy sledován ze dvou míst. Je přezkoumáván od lidí i od Boha.
Lidé sledují křesťany, znovuzrozené lidi kolem sebe. Je to z několika důvodů. Jeden z nich je, že se od nich něčím odlišujeme. Oni to vnímají a neumí to pojmenovat. Je to duchem, který v nás obživl skrze víru v Ježíše Krista. Jsou konfrontovaní skrze přítomnost Ducha svatého v nás. Jeho svatost se jich dotýká a usvědčuje. Jsou tedy přitahovaní k nám, ale na druhou stranu utíkají, protože uvnitř mají zároveň strach. Vnímají nejen svatost, ale i svobodu, kterou přináší Duch svatý. Duch osvěcuje jejich temnotu a nesvobodu. Lidé nechtějí, aby vycházelo napovrch to, co je ukryto uvnitř nich, tak jako kdysi my. To se pak obrací proti věřícím. Myslí si, že když na Božích dětech najdou nějaké chyby, bude ospravedlněn i jejich život. To nefunguje, naopak odpuštění hříchů jejich doznáním před Bohem, je ještě více pohoršuje. Přichází od nich posměch, pomluvy, vztek, hledání chyb a někdy fyzické napadení. Pokud se to děje, pak věř, že máš odměnu v nebi, protože je zjevné, že chodíš s Bohem. Pokud chodíš Duchem, musí docházet k tomu, že jsi pozorován a čato terčem útoků různého druhu od těch, kteří žijí světem, bez Ducha svatého.

Je tu však ještě jedno pozorování a to je Boží. Potěšilo mne, že Bůh zkoumá srdce a ledví spravedlivých. Ne svévolníků, ale spravedlivých. Jeho zkoumání nemá za úkol najít chyby a kritizovat nás, ale ukázat nám pravdu o našem nitru, o našich motivech a přivést nás ke změně. Pročišťovat nás. Bůh sleduje své děti, stále je má před očima a pečuje o ně i ve chvílích, kdy to neví, nebo si to neuvědomují. Dělá to proto, že své děti miluje.
Díky tomu se můžeme den ode dne více podobat Ježíši. Dělá to skrze Ducha svatého v nás.

Někdy jsme více upřeni a ovlivňovaní tím, jak nás pozorují lidé. Stává se, že se pak snažíme jim zalíbit, nebýt takoví jaké nás Bůh tovří, začneme uhýbat z přímé cesty, nebo se snažíme zapadnout mezi ně tak, abychom nebyli tak nápadní. Nesvítit, ale být více šedí. Naopak Bůh nás rozsvěcuje jako lampu na kopci, aby byla vidět do daleka.  „Neboť Bůh, který řekl: ‚Z temnoty ať zazáří světlo,‘ zazářil v našich srdcích, aby osvítil lidi poznáním Boží slávy v osobě Ježíše Krista. (2. Kor. 2) Proto se zaměřme především na  Boží pozorování, protože to nám přináší užitek a zvětšuje naše světlo, které je pak silnější a září dál i hlouběji do lidských životů.
Musíš počíta i s tím, že silnější světlo, přinese více pozorovatelů, kteří budou hledat chyby, aby na ně poukázali, aby soudili.
Nám to však nevadí, protože nám jde o to, co vidí a promlouvá k nám náš Otec, než o soudy lidí.
Nebo to tak v našich životech ještě není?