(Pokračování)

Poučný žalm Davidův. Blaze tomu, komu jsou odpuštěny viny a jehož hříchy jsou přikryty. Blaze člověku, jemuž Hospodin nepočítá provinění a jehož duch je beze lsti!
Žalmy 32:1‭-‬2 B21
Toto je vrchol Božího požehnání, které Bůh pro člověka má. Je to největší Boží dobro, které máme v Kristu. Žalm 32 je poučným žalmem, tak se jím nechme poučit. David mluví o dvou věcech. O nepočítání provinění (odpuštění vin Bohem) a o duchu, který je beze lsti. Jaký je to duch? Co je to být beze lsti? David vysvětluje rozdíl mezi duchem, ve kterém je lest a duchem beze lsti na vlastním jednání. A to hned v následujících verších.

Dokud jsem mlčel, mé kosti chřadly, když celé dny jsem naříkal. Tvá ruka tížila mě ve dne v noci, z mé mízy stal se letní suchopár. séla Svůj hřích jsem však potom doznal tobě, své provinění jsem odhalil. Řekl jsem: „Vyznám Hospodinu své zločiny!“ a tys mi odpustil mou vinu a hřích. séla
Žalmy 32:3‭-‬5 B21
Lstivý duch je ten, který chce obejít Boha. Lže často sám sobě a Bohu. Omlouvá své provinění, nechce je vidět a především nechce přijít k Bohu a říct: Bože udělal jsem špatnou věc (mluvil, konal, myslel, nevěřil…). Odpusť mi, prosím. Dělá jako by Bůh byl slepý nebo jako by hřích nebyl hříchem. Říká si: … ale já to vidím jinak. Lstivý duch chce vždy najít skulinku, jak se dostat do Božího království bez pokání a bez změny. Postoj lstivého ducha bývá: pokání je pro druhé, já nejsem hříšník. Takový duch člověka nemůže nikdy dovést mezi požehnané.

David mluví o tom, jak na něj doléhala Boží ruka a jak chřadnul a naříkal. To je známkou ducha, ve kterém není lest. Ví o své vině, trápí ho jeho vina. Bůh jedná s jeho duchem a ukazuje mu jeho přestoupení. A pak přijde čas, kdy duch, ve kterém není lest, začne volat k Bohu. Volá beze lsti, volá ze ztrápeného ducha. Trápí ho totiž jeho provinění. Volá Bože pomož mi, jsem hříšník, provinil jsem se a trápí mne to. Odpust mi…

Hospodin je blízko ztrápeným srdcím, sklíčené v duchu zachrání!
Žalmy 34:19 B21
V Žalmu 25 se hovoří o tom, že Bůh hříšníkům ukazuje cestu. Abych viděl Boží cestu, musím uvidět a přiznávat své hříhy. Musí být můj duch sklíčený vždy, když nesu nějakou vinu. Bezelstný duch mne přivádí k pokání před Bohem a Boží odpuštění mých vin. Pak se můj duch opět raduje, protože ví a vnímá, že jeho vina byla smyta a vrací se mezi požehnané do Boží přítomnosti a jeho požehnání, do jeho přízně. Na bezelstném duchu musíme stále pracovat. Modlit se za ochranu před lstí, modlit se o to, aby nám Duch svatý odkrýval pohnutky našeho srdce a našeho jedání. Pokud nám ukáže zlé věci v našem srdci, postojích, myšlenkách, musíme s nimi hned jednat a přicházet s nimi před Boha.

Bezelstný duch je jeden z nejdůležitějších postojů požehnaných.