Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš, na chvilku složíš ruce a poležíš; najednou tě jak tulák navštíví nouze, bída tě přepadne jako loupežník! (Přísloví 24:33-34 [CzeB21])
Věřím, že nepatříš mezi ty, kteří nechtějí pracovat. Dokonce si myslím, že jsi pracovitý(á). Přesto se ti může stát přesně to, o čem mluví verše v Přísloví. Nepřítel nejen neustále slyší, ale také nespí. Na rozdíl od nás. Často v době, kdy se nic zvláštního neděje, nejsme pod žádným tlakem a v celku se nám daří, říkáme, jak nám Bůh žehná, právě v té době můžeme být jako ti, kteří si na chvilku zdřímli, na chvilku složili ruce. A ejhle, co se nám to najednou v životě vylíhlo za problém. Nepřítel nespí a čeká na to, až přestaneme být ostražití. Pak se vloudí do našeho života, pomalu a nenápadně. Nejednou zjistíme, že jsme zamotáni do jeho pavučin, nebo odloudil někoho z rodiny, zavařil nám to ve vztazích v práci i doma, podvedl nás a proklouzl mezi prsty.
Najednou zjistíme, že nám někdo převrátil hodnoty, protože jsme byli unavení, rezignovaní, potřebovali jsme si odpočinout, „vyspat se“. Potřebujeme být stále ve střehu. Bezelstní jako holubice a ostražití jako hadi. To jsou slova našeho Pána. Je to možné? Je možné být stále obezřetný? Duchovně nezaspat? Ano i ne.
My na to sami nemáme. Nedocílíme toho svoji snahou, horlivostí ani mučednictvím…. . Člověk svým tělem v tom neobstojí. Aspoň většina z nás. Ti, kteří si myslí opak, padají do pastí.
Bůh se však oslavuje v našich slabostech. Tam, kde jsme ochotni přiznat svoji slabost a dát ji jemu, tam Bůh sám doplní, co je potřeba. On také nespí:
„Má pomoc od Hospodina přichází, jenž nebe i zemi učinil! On nedá klopýtnout noze mé, můj ochránce jistě nedříme. Jistěže nedříme ani nespí ten, který ochraňuje Izrael! Hospodin je můj ochránce, Hospodin po mé pravici dá mi stín. Neublíží mi slunce během dne, ani měsíc za nocí. Hospodin mě ochrání před vším zlým, mou duši ochrání. Hospodin ochrání mé vycházení i vcházení jak nyní, tak i navěky!“
(Žalmy 121:2-8 [CzeB21])
Potom, co jsem uvěřil, jsem stále ještě žil venku, nebo na ubytovnách. Několikrát se mi stalo, že jsem musel přespat venku v lese. Byl jsem unavený, ale strašila mne představa, že po mě lezou různí brouci, pavouci … . Nemohl jsem usnout. Pak jsem se začal modlit, dal jsem se pod Otcovu ochranu a v naprostém klidu jsem usnul. Ráno jsem neměl na sobě jediný štípanec, ani na sobě nejmenšího mravence. Zažil jsem to podobně s komáry. Bůh mne učil důvěře v jeho ochranu. Jak to bylo fyzicky, tak to bylo i v duchovní ochraně. Tak to bylo dříve, ale je to i dnes. Mohu vejít do odpočinutí a přitom se nemusím bát toho, co nepřítel mezi tím chystá. Bůh nespí a ochraňuje moji duši, boří nástrahy ďábla,. provází nás přes jeho pasti.
Mohu být v odpočinutí a přitom být stále ve střehu, protože je to Bůh sám, kdo mne střeží. Potřebuješ s ním o tom mluvit, říct mu, že se dáváš pod jeho ochranu. Zažít to v praxi. Prožít. Ne si to jen myslet. Potřebujeme o tom mluvit s naším Pánem. A také být mu poslušní.
Přeji ti odpočinutí pod jeho ochranou.